Na cestě nitrem...

Vydala jsem se
na cestu svým nitrem...
A teď,
s nadcházejícím jitrem,
vidím sama sebe
ve všech odstínech.
Beze stop zoufalství
hledám svůj pevný břeh.

Vím, nejsem bytost černobílá...
Však v pestrosti se skrývá síla!
Tak sundávám tu nehybnou masku,
odmítám být pouhý lhář,
konečně odhalit se chystám
svoji opravdovou tvář.

Jen já ji tak dobře znám,
však ze strachu ukrývám...
Ze strachu, že okolí
sotvakdy mi dovolí
být dítětem, ženou, matkou,
sama sobě kamarádkou...
Prostě býti kýmkoli,
co mi jen srdce povolí.

Já sama hraji si
svůj příběh života,
a i když často se
všelicos zamotá,
nemusím litovat,
že dělám chyby.
Vždyť každé zmýlení
vždycky mi slíbí
zkušenost, moudrost
a poučení.
Vůbec nic na světě
zbytečné není.
A každý v životě
naleze zalíbení.

A potom s veškerou
něžností
stává se lidskou
bytostí,
která si na Zemi
stvořila Nebe.
Jen tím, že přijala
sama sebe.