22.02.2017
9
1385 (18)
0
někdy si připadám jako zloděj
co ukradl víc než může pobrat


dech


beroucí modrou
sluncem podložené oči


s vůní arniky


přejdeš mi po prstech
a k doteku už nezbývá


čas


od času nechám
naladit klavír do tvých výšek
nebo


vý-íš,


dnes já přinesu růže
a ty vezmi úsměv


i pro mne
 22.02.2023 00:31
Pěkná a zajímavá.
 24.02.2017 19:45
slova jsou zbytečná, těším se na další
 24.02.2017 08:02
Velmi nádherná a upřímná báseň. Asi nejlepší, co jsem tady kdy četla.
 23.02.2017 12:12
Přidávám se k předchozím komentářům, krásná,...
 23.02.2017 08:22
 Yasmin
Krásná a něžná, dotýká se. Povedla se ti moc :-)!
 22.02.2017 21:50
 Vanilla sky
Hezky provázané, také z toho cítím jako by to psala, žena, ale o to je to hezčí když muž =)
 22.02.2017 19:25
Moc hezká, jemná, plná křehkých okamžiků ...
 22.02.2017 18:27
Líbí se mi, ta návaznost je fajn. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že autorkou je žena, možná tou jemností básně.
 22.02.2017 16:25
 DDD
Moc hezká. Opravdu. Líbí se mi moc i ten nápad se vzájemným provázáním. Moje krevní skupina :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.