 07.02.2017 2 886(10) 0 |
Sám se svým stínem v místnosti,
v pokoji kde leží tělo,
to tělo chce ležet v blízkosti,
tam, kde dřív druhé bdělo.
Nevím, co se děje,
bojím se, že o tebe příjdu,
tvá tvář už se ani neusměje,
z temnoty více nevýjdu.
Čekám na ten den,
kdy zase rozjasní se nebe,
až znovu výjdu ven,
ty víš, že miluji jen tebe.
Co když ten den nepřijde?
Co když objeví se blesk a hrom?
Já budu stát uprostřed cesty,
věšíc lano na opuštěný strom.
v pokoji kde leží tělo,
to tělo chce ležet v blízkosti,
tam, kde dřív druhé bdělo.
Nevím, co se děje,
bojím se, že o tebe příjdu,
tvá tvář už se ani neusměje,
z temnoty více nevýjdu.
Čekám na ten den,
kdy zase rozjasní se nebe,
až znovu výjdu ven,
ty víš, že miluji jen tebe.
Co když ten den nepřijde?
Co když objeví se blesk a hrom?
Já budu stát uprostřed cesty,
věšíc lano na opuštěný strom.
13.02.2017 - 00:06
Strom : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Duše
Předchozí dílo autora : Dívko má
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Mari» nováčci
Dandik» narozeniny
Claire [15], raDan [10], Zdenička [10], darknessBara [9], KristynaKlimova [9], NoName [6], LudvíkRoiSoleil [3], Romuska777 [1]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
