 10.11.2016 3 727(5) 0 |
Moje malá vosička
Ležím si tak na trávě, co zelená je jako rosnička,
se zavřenýma očima rozjímám a splývám se šumem větru.
Z ničeho nic, že to málem nechápu, létá kolem malá vosička,
zaposlouchám se do zvuku jejích křídel, zdá se mi to nebo je oděna v pleteném svetru?
Nevěříc vlastním očím, pozoruji se zájmem to malé stvoření,
něžné přelety, jež předvádí, lahodí mému srdci i oku.
Chvěji se, zmocňuje se mne pocit, že jsme jeden pro druhého stvořeni,
celé mé já, stává se napětím, zatajuji dech a natahuji ruku.
Ještě pár přeletů a jedna otočka, náhle ocitne se vosička na mé dlani,
mé pohledy plují do jejích očí, jako fregaty s plachtami napnutými.
Hle, co se to děje, co za kouzla, co za magii, strnule koukám na ni,
přísahám Vám, najednou je z vosičky nádherná dívka s vlasy havraními.
Nezmohu se na slovo, ani na pouhou myšlenku, jen s úžasem sleduji tu krásku,
svoji tvář pozvedá mým směrem, koukám na její rty, oči i líčka.
Svým nesmělým, plachým, upřímným úsměvem, ihned zasloužila si moji lásku,
okouzlený blázen a mladá dívka, navzájem si svoji duši hýčká.
Hledím jí do očí, s odlesky zelené, hladím ji po tváři,
v mé hrudi, jakoby místo srdce bušily nyní kostelní zvony.
Tady a teď, odevzdávám se Tobě, jakože živi jsme a slunce září,
nahnu se a v dokonalém momentu prvně políbím rty ony.
Otevírám oči, opět ocitám se na malebné louce,
prosím, netvrďte mi, že to byl jen pouhý sen.
Ucítím šimrání, otočím se na bok, šťasten se uklidím, štěstím se dmouce,
to má vosička hladí mne po ruce, beznadějně dal bych jí všechno jen.
A tak já, mladý snílek a blázen, poznal jsem svoji milou,
pro někoho víla, pro jiné zase princezna, pro další nevinná bludička.
Přejíc ji všechno štěstí světa, ať jednou stane se krásnou ženou,
vězte, že pro mě od nynějška na vždy, je to moje malá vosička.
Ležím si tak na trávě, co zelená je jako rosnička,
se zavřenýma očima rozjímám a splývám se šumem větru.
Z ničeho nic, že to málem nechápu, létá kolem malá vosička,
zaposlouchám se do zvuku jejích křídel, zdá se mi to nebo je oděna v pleteném svetru?
Nevěříc vlastním očím, pozoruji se zájmem to malé stvoření,
něžné přelety, jež předvádí, lahodí mému srdci i oku.
Chvěji se, zmocňuje se mne pocit, že jsme jeden pro druhého stvořeni,
celé mé já, stává se napětím, zatajuji dech a natahuji ruku.
Ještě pár přeletů a jedna otočka, náhle ocitne se vosička na mé dlani,
mé pohledy plují do jejích očí, jako fregaty s plachtami napnutými.
Hle, co se to děje, co za kouzla, co za magii, strnule koukám na ni,
přísahám Vám, najednou je z vosičky nádherná dívka s vlasy havraními.
Nezmohu se na slovo, ani na pouhou myšlenku, jen s úžasem sleduji tu krásku,
svoji tvář pozvedá mým směrem, koukám na její rty, oči i líčka.
Svým nesmělým, plachým, upřímným úsměvem, ihned zasloužila si moji lásku,
okouzlený blázen a mladá dívka, navzájem si svoji duši hýčká.
Hledím jí do očí, s odlesky zelené, hladím ji po tváři,
v mé hrudi, jakoby místo srdce bušily nyní kostelní zvony.
Tady a teď, odevzdávám se Tobě, jakože živi jsme a slunce září,
nahnu se a v dokonalém momentu prvně políbím rty ony.
Otevírám oči, opět ocitám se na malebné louce,
prosím, netvrďte mi, že to byl jen pouhý sen.
Ucítím šimrání, otočím se na bok, šťasten se uklidím, štěstím se dmouce,
to má vosička hladí mne po ruce, beznadějně dal bych jí všechno jen.
A tak já, mladý snílek a blázen, poznal jsem svoji milou,
pro někoho víla, pro jiné zase princezna, pro další nevinná bludička.
Přejíc ji všechno štěstí světa, ať jednou stane se krásnou ženou,
vězte, že pro mě od nynějška na vždy, je to moje malá vosička.
13.11.2016 - 23:58SnakeEyes: Toho jsem si všiml, bohužel verše jsou moc dlouhé a člověk je chtě nechtě čte stejně odkouskovaně ;)
13.11.2016 - 22:58Lasak: Je to tak schválně, aby dávalo smysl schéma abab, nicméně chápu jak to myslíš a děkuji za názor :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moje malá vosička : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ... a tak vytrhl si vlastní srdce z hrudi.
Předchozí dílo autora : Rytíř bojující proti systému
