Dušičky

Je první listopad
a s ním přišla i dušičkové mánie
zní to tvrdě
ale tak to prostě je
Naší drazí zesnulí se jistě radují
,že je najednou všichni litují
a předtím se u jejich hrobu nikdo nezastavil
nerozsvítil svíčku
a ani květinu nezasadil


A co já nepotřebuji den v kalendáři
abych věděl kdo se mnou životem
již neprochází
dobře já vím že otec zemřel
více než před deseti lety
když spadl dolů z vrchu střechy
že tu se mnou není ani babička
která na mě i ze svým milým
kouká z nebíčka

A tak na ně vzpomínám když je čas
zdá se mi jako bych z dáli slyšel jejich hlas
a nad hrobem kamenný anděl
co ukazuje nám svoji tvář
a ty už víš kde svoje místo
posledního odpočinku máš