Mùzy pláč..

Předčítám příběhy z oblaků
a v odstínech šedi poznávám
rukopis mé
ztracené
múzy

Řečí deště křičívá
do okapů
smutnou poemu
o
stesku
a
osamění

/a "pohádky" o tom,
jak nám lidem nepatří

A tak dál zakopáváme o jasy hvězd
s naprostou samozřejmostí
a krásu svých očí
ztrácíme někde ve slabikách písní
které ještě
nenapsali

Máme dar zvědavosti
duši třpytíci se možnostmi
a přesto
na špičce jazyka
pachuť strachu
z prolhané

nedokonalosti