Dutoprázdno

Ty hledáš slova,
já cítím beznaděj,
zkoušíme znova žít,
z úst line se zvuk,
jenž mění svůj tón,
kanóny hlásí poslušnost
a ty ztrácíš se přitom
uvnitř svých myšlenek,
zabalen v pocitu tíhy

Nehtem škrábu do stolu rýhy,
aspoň něco po mně zůstane,
když už nic...
A co chtít víc?
Snad slávy šat,
nebo s korunou na hlavě usínat

Uvnitř duto,
a vně zlato,
zlato a drahé kamení
Co dostaneš však za to,
z toho ti tělo zkamení

Pohleď - je vtipná a krásná,
ale co sní, když hlava je prázdná...
Leda jí zakrýt kamením