Arytmus je v te(m)pu mýho srdce. Musela ven.
 24.09.2016
5
1927 (18)
0
Trhám se a propadám
při litanii tvýho dechu
pod nehtama hlínu
a stébla pálí snaha

před hurikánem hrubejch slov
radši sklánim hlavu
stigmata mi krvácej
a klečim tady nahá

Už nemám žádnou hrdost
jsem pokora a slzy
špínou z dlaní zahladim
tvý prázdno na polštáři

pomodlim se ke tvejm slibům
a uctim tvoje kdyby

(jsem loutka s nitkama
tahanýma z vlastních vlasů
oběsim se na tvý svatozáři)

Z mejch rukávů padaj omluvy
rychlostí zvuku
každýmu křivýmu slovu
nastavim tvář

každý tvý nevěře
políbim
ruku

hadovi
uvěřim


já jsem
ten
lhář
 08.08.2018 15:41
Pokud jde o realitu,pak tě zloduch učí sebeúctě.
Pokud jde o realitu,pak ti učení moc nejde.
Pokud se nenaučíš sebeúctě nyní,příští učitel bude horší.Důvod ? Tohle si nezasloužíš.Jinak báseň je podmanivá hloubkou bolesti, rezignací.Hodně Lásky
 08.07.2017 00:20
tak to psala velká bolest...... hodně zajímavá
 22.11.2016 13:03
tak moc ti rozumím až z toho mrazí... člověku někdy trvá příliš dlouho než konečně pochopí
 06.10.2016 20:29
zaujalo
 04.10.2016 11:45
 DDD
Musím se přiznat, že ji čtu už poněkolikáté. Ale nějak jsem doteď neměl na to cokoli k ní napsat. Až mě děsí, jak tomu rozumím. Každopádně si ji budu dlouho pamatovat...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.