J. W.
 17.06.2016
11
1674 (34)
v proužkách
ve snech
v polibcích

bolíš mě.

/ i přesto
že
proužky už nenosíš
ani tam
a polibky Ti krade vítr..

bolí mě tvý jméno.

jsi
zvětralá představa nedopitýho včerejška
co čeká na život
na kterej já nemám odvahu.

dej tomu šanci, dej tomu šanci..

vyrosteme pro sebe
a zase si k sobě najdem cestu
jako duše k duši
tělo k tělu
chtíč k chtíči

pak roztrhnu se pro Tebe
a budu znamenat

chybíš mi a nemůžu s tím přestat
 11.08.2016 22:45
 SSS
Uf.
 22.06.2016 00:26
jooo , tak to je Klér :) super

zvětralá představa nedopitýho včerejška
co čeká na život
na kterej já nemám odvahu

to mě líbit :)
 19.06.2016 22:21
kmotrov: děkuju. tohle hřeje..
 19.06.2016 20:36
Ohrané téma, který každý zná. Hemingway řekl nemá cenu psát, co už bylo napsáno a když už, tak to napsat lépe. Tobě se to povedlo lépe, než to co tu občas na toto téma čtu. Je to nápadité a silně autentické.
Líbí.
 18.06.2016 16:16
Hodně působivé...
 18.06.2016 13:27
Ginnare: to bych si nedovolila. :)
 18.06.2016 11:05
líbí se mi... není to jen takové to "rádoby poetické fňukání"...
 17.06.2016 23:53
/já prožívám každý rozchod jako by byl můj první.
za komentáře děkuju
 17.06.2016 22:01
pak roztrhnu se pro Tebe
a budu znamenat

Je to silné. Líbí se mi to. Moc. Celé. Vážně dobré.
 17.06.2016 20:20
 Aru
Hezké...po dočtení mne zachvátila vlna nostalgie a vzpomínek na bolest z prvního rozchodu.
Hezky vyjádřené :')
 17.06.2016 20:19
tak tohle je super, líbí se mi jak pojetí tak i styl, jakým je to napsáno :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.