|
5.6.2016
|
Zkamenělý zámek
Ta krátká noc už ztrácí dech
a stovek píšťal andantino
se snáší z klenby haluzí.
To ptáci s rosou na křídlech,
jak pohlazení milenčino,
les k novému dni probouzí.
Ti dva tu tiše naslouchají,
k modlitbě ruce vztažené.
Svit v očích, v duších závěje.
Dnes navzájem si sílu dají,
až slunce vzplane z kamene.
A s ním i nová naděje!
Ta krátká noc už ztrácí dech
a stovek píšťal andantino
se snáší z klenby haluzí.
To ptáci s rosou na křídlech,
jak pohlazení milenčino,
les k novému dni probouzí.
Ti dva tu tiše naslouchají,
k modlitbě ruce vztažené.
Svit v očích, v duších závěje.
Dnes navzájem si sílu dají,
až slunce vzplane z kamene.
A s ním i nová naděje!
08.06.2016 16:57
Pěkná báseň... Zaujal mě název a první dva řádky. A vlastně celá se mi četla moc příjemně. Pokud je to Tvá první, není to vůbec špatné. Vítej u nás...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.