Sen

Před spaním se procházím cestou,
co se na pár místech třepí.

Pokřtěné siluety ukvapených duší,
tam pronásledují odrazy naleštěných zrcadel
a hladkých záchvěvů
spadaného listí.

Necítí se být hodny
vyhasínajících světel,
pouličních lamp,
plačících nad ubohými chodníky,
pošlapanými vlastním osudem.

V polapení lesklých dřevěných plotů,
utopených,
jako boty ve skříni,
dočista definovaných
sklánějících se požadavkům
na příští život,
který usíná dřív, než stihl vzniknout.

Jako poplach železných nosníků
rozpolcených,
na studené dlažbě
zapadlých uliček.

Jen civí
do zkroucených střešních oken
co vyhlížejí dálky
za překážkou ve výhledu.

A obarvených omítek
výchozích bodů
v proražené stěně výkřiků,
kde se schovávají té maškarádě
omrzlin mrznoucích sítí
a křehkých tavenin.