|
....
|
Tvá duše,krajina něhy někde na útesu
Možná jen sebe nikdy nepotká
Když nezná svou vlastní adresu
Jen ta lávka žití je tak vratká
Pocit slova utkává,bez povšimnutí
bloudí ve světle vzpomínání
co pomalu naskočí
než se dají stíny do hledaní
jen ty rychle dávno nepřeskočí
když mráz je spálí
tak někde v kopřivách
do snu se dali moli
"A KDE JE STRACH"
co se asi propadá
v setmělého zákoutí
kde slunce nezapadá
jen hřích se ze slibu hroutí
Kdo zase potkává,slova ze vděčnosti
moře líného neklidu
zase někdy pohostí
náruč planého neklidu
Co je tak krátká
Jen vím že se nikde sama nepotká
Jen já jí přenesu
Na kraj posledního útesu.
Možná jen sebe nikdy nepotká
Když nezná svou vlastní adresu
Jen ta lávka žití je tak vratká
Pocit slova utkává,bez povšimnutí
bloudí ve světle vzpomínání
co pomalu naskočí
než se dají stíny do hledaní
jen ty rychle dávno nepřeskočí
když mráz je spálí
tak někde v kopřivách
do snu se dali moli
"A KDE JE STRACH"
co se asi propadá
v setmělého zákoutí
kde slunce nezapadá
jen hřích se ze slibu hroutí
Kdo zase potkává,slova ze vděčnosti
moře líného neklidu
zase někdy pohostí
náruč planého neklidu
Co je tak krátká
Jen vím že se nikde sama nepotká
Jen já jí přenesu
Na kraj posledního útesu.