Žárlivost

Nikdy jsem nepomyslela, že jsem žárlivý typ. Spíš jsem se utvrzovala v tom, že ne. Ať je venku s kamarády. To mi nevadí. Ale pokaždý když z úst vysloví to jméno, naběhne mi husina a jsem vzteklá. Vždycky když jí vidím, a slyším její smích, zatíná se mi pěst a hlavou mi běhají různé myšlenky. Proč jí musel poznat ? Vlastně jsem je seznámila. Můžu si za to sama. Já vím, nic spolu nemají. Neustále mě v tom utvrzuje, ale prostě ta malá potvora žárlivost mi nedá pokoj. Furt slyším v hlavě : Ale co když jí napsal ? Co když jí napsal něco, co by neměl ? Co když na ní myslí ? Kdyby asi nemyslel na jiný holky byl by divnej, ale proč zrovna na tuhle ?! Ona ! Vůbec není taková jako já! Je jiná. Možná proto? Já vím, že mě miluje. Že by mi to neuděla. ale co já vím, co jí píše, když to nevidím. Jsem blázen?