* Zhasíná *

princeznacarodejkaZ: Děkuju za uznání. Od tebe si toho moc cením. :-) Zabývala jsem se zde otázkou, co se stane, když něčeho začne být příliš. A myslím, že kde se nekřeše jiskra, oheň se nezaloží. Ale nakonec je spousta věcí otázkou vůle. Děkuji za návštěvu.

Mini jak vyšitá, nutí k zamyšlení, líbila se mi a moc.

mně se líbí

Nikytu: A než se pustíš do mileneckého či přímo manželského džuda, musíš zvládnout školu pádů...
Ovšem někdy je bažina života tak hluboká, že než narazíš na dno, často tě to bahno zadusí...
Ano, neproklínejme temnotu a zapalme raději byť malou svíčku! A pak si vezměme příklad ze světla a odražme se taky...:-)

shane: Ano, je to především o našem rozhodnutí. Jen je někdy nutné spadnout nejprve "na dno". Koneckonců, nejlépe se odrazíš od tvrdé země (pokud ti pod nohy nikdo zrovna nešoupne trampolínu :-))

Ano, mohu se cítit tam uvnitř raněn a s tím pocitem sotva něco udělám, ale mohu se také svobodně rozhodnout, jak tu bolest budu vnímat, jak se k ní postavím a zda jí dovolím, aby ovlivnila celý zbytek mého života, nebo ji z něj jaksi vytěsním...:-)

shane:
"The pain doesn't go away, you just make room for it..."

Protože vím, že když tě něco raní, tak ta bolest ve skutečnosti neodejde, ty pro ni jen vyhradíš určitý prostor, kde ji uzavřeš. A ona dokáže vyjít opět ven... A taky protože už vím, že když jsi nucen se s ní vyrovnávat (ale skutečné řešení nemáš), musíš obětovat část sebe. Ale když se nevzdáš, lze najít cestu ven a začít znovu budovat...
Tahle báseň je o té první části, o tom stádiu, kdy se ti nedaří oprostit se.

Proč tak smutně?

Psavec: Pár svíček opět vzplane. Slibiju. ;-)

Posmutnělé.

korálek: Bylo to krátké zamyšlení před spaním. Děkuju za návštěvu. :-)

Pěkné, k zamyšlení :-)

A42: Naprosto souhlasím. Jedniz tak a jednou rak. Proto se raději raduju i z maličkostí.

Občas je všechno naruby, aspoň porovnáme, kdy je nalíc.