 17.01.2016 1 1329(12) 0 |
Jen další křik, jen další hádka,
pomalu se navléká vztahu oprátka.
Slzy již necítím,
už mě to nebolí,
že v téhle té rodině jsme všichni prakticky živoucí mrtvoly.
Jen tu tak ležím a duševně krvácím.
mé srdce je na kusy,
jež záměrně poztrácím.
Nač jsou city,
když mě bolí...
Každý den je jak na bitevním poli.
Neberou ohledy,
pořád jen křičí,
já a můj bratr žijeme ve světě,
kde nás vlastní rodiče ničí!
pomalu se navléká vztahu oprátka.
Slzy již necítím,
už mě to nebolí,
že v téhle té rodině jsme všichni prakticky živoucí mrtvoly.
Jen tu tak ležím a duševně krvácím.
mé srdce je na kusy,
jež záměrně poztrácím.
Nač jsou city,
když mě bolí...
Každý den je jak na bitevním poli.
Neberou ohledy,
pořád jen křičí,
já a můj bratr žijeme ve světě,
kde nás vlastní rodiče ničí!
02.02.2024 - 09:18
Rozvod : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Lapená slza
Předchozí dílo autora : Odraz v zrcadle
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
trollqueen [18], Confused [18], Mnbi Icestorm [13], L'angelo caduto [12], Dzejna [9], pedvo [3], zákusník [3], leoniketes [1]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
