Rozvod

Jen další křik, jen další hádka,
pomalu se navléká vztahu oprátka.

Slzy již necítím,
už mě to nebolí,
že v téhle té rodině jsme všichni prakticky živoucí mrtvoly.

Jen tu tak ležím a duševně krvácím.
mé srdce je na kusy,
jež záměrně poztrácím.
Nač jsou city,
když mě bolí...
Každý den je jak na bitevním poli.

Neberou ohledy,
pořád jen křičí,
já a můj bratr žijeme ve světě,
kde nás vlastní rodiče ničí!