17.01.2016 1 962(11) 0 |
Jen další křik, jen další hádka,
pomalu se navléká vztahu oprátka.
Slzy již necítím,
už mě to nebolí,
že v téhle té rodině jsme všichni prakticky živoucí mrtvoly.
Jen tu tak ležím a duševně krvácím.
mé srdce je na kusy,
jež záměrně poztrácím.
Nač jsou city,
když mě bolí...
Každý den je jak na bitevním poli.
Neberou ohledy,
pořád jen křičí,
já a můj bratr žijeme ve světě,
kde nás vlastní rodiče ničí!
pomalu se navléká vztahu oprátka.
Slzy již necítím,
už mě to nebolí,
že v téhle té rodině jsme všichni prakticky živoucí mrtvoly.
Jen tu tak ležím a duševně krvácím.
mé srdce je na kusy,
jež záměrně poztrácím.
Nač jsou city,
když mě bolí...
Každý den je jak na bitevním poli.
Neberou ohledy,
pořád jen křičí,
já a můj bratr žijeme ve světě,
kde nás vlastní rodiče ničí!
Rozvod : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Lapená slza
Předchozí dílo autora : Odraz v zrcadle
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Yana řekla o ŽblaBuňka :je zvláštní kolik lidí se skrývá pod ťímto nickem. Laskavý básničkář, milovník života, žen a vína, romantik, gentleman, rádce, vnímavý člověk, mudrc, požitkář, poeta, vtipálek, pohodář a tohle všechno je jeden člověk Žblabuňka