Je to jen takový pokus. Necítím se dostatečně nešťastná, abych mohla vyplakat další ze svých obvyklých kritik emocí, takže přicházím s jednou delší rýmovanou skladbou.
přidáno 20.12.2015
hodnoceno 0
čteno 472(11)
posláno 0
Život jedné sněhové vločky

Marně už lapala po kousku lásky,
když mraky ji nad zemí odhodily.
Její družky - ty chladné krásky,
na cit už neměly dostatek síly.

Prchla bez letmého zaváhání
na místo, jež určení ztratilo.
Děsíc se tepla vlastních dlaní,
tepla, co jiné by zranilo.

Šesticípá kometa neskutečná,
svůj chladný okraj neviděla.
Hřála ji láska, síla věčná,
toužila, aby ji poznat směla.

Mraky v těch zimních měsících
si vloček chrlily na tisíce.
Všechny se třásly v zimnicích,
jen ona ne. Odlišná kompozice.

Cíl jí zavdala nezměrná výše,
a děsila se, že spadne na zem.
Ne jen toho dopadu... Spíše
toho, že bude spálena mrazem.

Vyčítala si emoce, své i ty cizí,
a děsili ji přátelé malátní,
že jednoho dne láska zmizí
a bude totožná, jako ostatní.

Bloudila, nesmyslně pátrala
po dalším výplodu zimních chvil,
se kterým duši by sdílela...
Po tom, kdo by ji pochopil.

Zničená zevnitř nesplněným přáním,
chtěla se zřítit zpět na zemi,
počkat, až zahyne jarním táním,
zmučená květinovými vůněmi.

Zklamání vločku zbavilo cíle
pád však měl předlouhé trvání.
Doufala do poslední chvíle,
že ji snad někdo zachrání.

Pak dopadla do chladných obětí,
sester svých, co neprozřely.
S každou vteřinou další přiletí,
jako když navzájem se pobízely.

Ležela v mrazu a přemítala tiše,
čím zasloužila si svou vinu.
Nedotknutelná zimní abatyše.
toužila doplavat na hladinu.

Krátil se s každým dalším dnem,
ten čas co zima jí poskytovala.
Odkrádal se pryč jak pozdní stín,
a vločka? Ta ho promrhala.

S horkými slzami v očích čekala,
tak vřelými, že jizvy jí nechaly.
A ledové sestry, jimž se podobala,
jednoho rána letmo roztály.

A pro vločku s jinou kompozicí,
poslali paprsek slunečního svitu.
Ona, teď konečně neplačící,
usmívala se na něj vskrytu.

Byl jako ona, naprosto stejný,
jen ledová slupka se ztratila.
Ji nadchnul pocit neochvějný,
že na tenhle moment čekala.

Pouhý plochý dotek ji ujistil,
že její sny vlastně nelhaly.
Najednou ji paprsek rozpustil,
a oba dva to tak vítali.

Ona zemřela pro jedno obětí,
s pocitem, že prožila staletí.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dlouhá balada o krátkém životě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Myšlenky
Předchozí dílo autora : Jmeninová

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku