 18.11.2015 2 1039(14) 0 |
na ulici jsem
sebral skutečnost
nahou
jako první sníh
jako oko po ránu
jako slovo v čekárně
třásla se
doma jsem ji učesal, umyl a nastrojil
do košilky s labutími pery
nebo kovovými cvočky
/podle nálady/
ale pod tím vším
se stejně pořád třese
choulí
horká kůže strach a láska
kterou nemůžeš
a musíš.
která je.
sebral skutečnost
nahou
jako první sníh
jako oko po ránu
jako slovo v čekárně
třásla se
doma jsem ji učesal, umyl a nastrojil
do košilky s labutími pery
nebo kovovými cvočky
/podle nálady/
ale pod tím vším
se stejně pořád třese
choulí
horká kůže strach a láska
kterou nemůžeš
a musíš.
která je.
09.12.2015 - 19:41Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
forma a obsah : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : O lásce
Předchozí dílo autora : Až jednou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
