18.11.2015
2
1245 (14)
0
na ulici jsem
sebral skutečnost
nahou
jako první sníh
jako oko po ránu
jako slovo v čekárně
třásla se
doma jsem ji učesal, umyl a nastrojil
do košilky s labutími pery
nebo kovovými cvočky
/podle nálady/
ale pod tím vším
se stejně pořád třese
choulí
horká kůže strach a láska
kterou nemůžeš
a musíš.
která je.
 09.12.2015 19:41
Malinkými krůčky mi z toho jde mráz po zádech...dobrý:)
 19.11.2015 09:05
líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.