Moderní umělec

Nikytu: Uf... já a moderní umění, to by bylo opravdu na dlouhou debatu a na to dneska už nemám sílu. Zkus to někdy zas nadhodit ;)

Samotným přečtením mně moc nezaujala. Ale na druhou stranu, myšlenku jsem si v ní našla a ta už mně pobavila. :-)
Představila jsem si to jako krátký tok myšlenkových pochodů pobudy, co se v "lehce" podroušeném stavu potuluje prázdnými ulicemi města uprostřed hluboké noci a když se na okamžik zastaví, aby si škytnul, a náhodou pohlédne na svůj odraz ve výloze, tak toto mu prolétne hlavou. :-)
K umění: Myslím, že každý směr v umění si žádá určitý způsob vnímání. V klasickém umění jsme k určitému prožitku nasměrováni (proto ta díla bývají tak propracovaná) a zase naopak ta moderní bývaji víc "ledabylá" a my tak musíme sami domýšlet myšlenku a nechat zapracovat vlastní fantazii. A buď v tom něco najdeme, nebo nenajdeme. :-) Třeba tady jsem si přišla na své. Ale zda jsem uhodla skutečný záměr, to nevím. A to mně nutí se nad tím zamýšlet. :-))) Takhle to vnímám já. :-)

Originální, výstižné, zábavné. Líbí.

Ech ... To je k brek ;-) No, a jinak souhlasím s Tvými komenty, já klasik :-) Ucelenost a melodičnost, o tom to je. A hlavně - absence lenivosti :-)

Neodsuzoval bych ani jedno ani druhé. Je to přinejmenším omezující.

Slečna v buřince: No jo, ale pak to není umění, nýbrž jen dobrý nápad, ne? A kolikrát si to v galerii člověk řekne? Spíš to je: "tahle kravina mě napadá každej den, a vono je to prej umění!' :)

Krása moderního umění spočívá v tom, že se na něj člověk zadívá a řekne si „Proč mě tohle nenapadlo jako prvního?”

puero: No, to sice ano, ale to, že někde není rým ještě neznamená, že je to volný verš.
Volný verš nemá s rýmem vůbec nic společného. Tedy něco ano, ale nestojí na něm a nepadá.

Tom Cortés: Vidíš to a já bych zase řekl, že všechny ty výhody rýmu, co jsi vyjmenoval, zastaraly spolu s tím rýmem. Píseň se bez rýmů klidně obejde.

Amadeo´´: A to já zas jo. Báseň sice směřovala spíš na výtvarné umění, ale s poezií je to podobné. A moderní poezii teď beru jako současný směr, nikoliv poezii, co vzniká v nějakém časovém úseku.

Já bych to s tou moderní poezií zas tak černě neviděl...

oslov radek: mňousek: Děkuju oběma. Pár hříček sem určitě ještě dám.

super,má myšlenku...líbí...

tahle hra se slovy se mi doost zamlouvá :)

puero: Pusť si na Youtube video "Why is modern art bad" od Prager University. Je to docela k zamyšlení a lehce se to aplikuje na kteroukoliv sféru umění.

puero: Záleží na tom, jak dokážeš rým využít. Jednak má funkci rytmickou, kterou si jako hudební textař nemůžu odmyslet (původní poezie byla mimochodem zpíváná nebo recitovaná do hudby).
Důležitější je ale, že rým vytváří napětí a pointy. S tím napětím si můžeš dost hrát. Rozbíjet čtenáři očekávání, nebo naopak očekávání v závěru naplnit a docílit katarze. Můžeš taky pracovat s vnitřním rýmem, který věty rozehraje. Můžeš využívat rýmová echa a tím zvyšovat naléhavost a sílu sdělení. Můžeš taky používat jen asonance a rým tak změkčit.
Rým působí na čtenáře tak, že je dílo na poslech úplné a ucelené. I to můžeš různě rozvíjet a rozbíjet, abys čtenáři navozoval ve správný moment správný pocit.
Rým do poezie rozhodně stále patří, jen tu práci s ním umí čím dál tím méně lidí a málo jeho funkci chápe. Proto posloucháme, kdovíjaký to neni přežitek. Opět jako v malování. Není důležité umět kompozici, stačí stříkat barvu na plátno a dát k tomu příběh.

Zábavné. A přece mi na tom hapruje jedna věc, kterou za zrovna moderní nepovažuju: rým.

Má dnes vůbec ještě rým nějaký účel? Dřív ho lidé potřebovali, hlavně v lidové ústní tradici, aby se podoba díla zachovala pokud možno beze změn v ,,kolektivní paměti lidstva". Ale dneska je to jen takové falešné pozlátko pozlátečko, a identifikátor pro neználky, aby věděli, že čtou básničku. Jo, vnímám rým v poezii jako něco co se pomalu stává formálním retrem a retardem.