Vyšla jsi jako Slunce na obzor - Oslňuješ mne.
V tvých paprscích je tolik síly.
Těžko mohu se ubránit, oči mne bolí
a jsem bez slunečních brýlí.
Zdá se mi opravdu, že vyžíváš se v těchto chvílích.
Tyto chvíle jsou tak zázračné.
Nepřichází noc, ty nezapadáš, vše právě sílí.
Já však i zaslepen kráčím dále noční ulicí.
Čekal jsem na pocit, kdy i ve tmě bude tolik světla -
- to čekání bylo tak výjimečné.
Přišla jsi, jen jsi „ to“ řekla,
a ač jsi zády, oslňuješ mne.
V tvých paprscích je tolik síly.
Těžko mohu se ubránit, oči mne bolí
a jsem bez slunečních brýlí.
Zdá se mi opravdu, že vyžíváš se v těchto chvílích.
Tyto chvíle jsou tak zázračné.
Nepřichází noc, ty nezapadáš, vše právě sílí.
Já však i zaslepen kráčím dále noční ulicí.
Čekal jsem na pocit, kdy i ve tmě bude tolik světla -
- to čekání bylo tak výjimečné.
Přišla jsi, jen jsi „ to“ řekla,
a ač jsi zády, oslňuješ mne.
13.10.2015 10:23
Vyznání může mít ( a většinou také má) trochu banální obsah. Zachránit to může forma. Ten, dvěma slokami se proplétající rým "síly, brýlí, chvílích, sílí", není z mého pohledu příliš šťastný (působí to trochu jako parodie). A když už, tak bych ten verš propletl do básně celé.
12.10.2015 23:19
Zamila
Ta báseň je pěkná. Není nudná, hezky se čte, má kvalitně vyjádřenou atmosféru. Je prostě silná. Prostřední strofa je lehce průměrná, ale celek vcelku pěkný. Jen ty "chvíle" dvakrát za sebou, těch je tam škoda :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.