Jedna aktuální, mám v sobě láhev zkvašených plodů vinné révy, tak omluvte formu :)
přidáno 28.09.2015
hodnoceno 1
čteno 1272(10)
posláno 0
Společně prošli jsme,
tmou i světlem,
každý s obdivem,
na nás vždy hleděl.

Tvé pevné objetí,
za svitu svíčky.
Slzy však padají,
do prázdné skleničky.

Skleničky od vína,
již stačí jen jedna.
Zanechals ve mne jen,
půl srdce bez dna.

Zlomené na střepy,
jak naše plány.
Slibovals na věky,
zatím jen nikdy.

Večer mi chybíš,
ve dne zas ne,
tvé věčné řeči,
tvá řeč.

Srdce mi chřadne,
jak auto na dvoře,
zvládám to s nadhledem.

Občas však, poněkud vyhořen.
přidáno 29.09.2015 - 15:39
Jsou autoři jejichž poezie je mi prostě blízká, nezáleží na věku, na stylu (Mimochodem tenhle je malinko opilý :-)), ale něčím mě ta básnička oslovila

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chybíš mi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Srdeční insomnie
Předchozí dílo autora : Rande se smrtí

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
journeyman řekl o Severka :
Severku sice neznám osobně, viděl jsem ji na přibližně přesně jediné fotce (s prostějankem). Jedinej kontak, co spolu máme, je ten, že ji čtu. A stojí to sakra za to. Nejkvalitnější široko daleko. (Ano, toto je reklama!)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming