Když štěstí zasklilo moji bolest

Držím pero, začínám zase psát,
ten příběh i ty můžeš znát.
Tak stalo se, že se mi začal život sypat,¨
na to jsem si vůbec nechtěla zvykat.
Pohřbila jsem vztah a hned měla náhradu,
bohudík nechytla jsem se na jeho návnadu.
Po třech týdnech poslala jsem ho k vodě,
zas byla jsem, byla jsem ve stejným bodě.
Náhle se objevil nějaký fešák,
a byl to zase feťák.
Brno, život na ulici dával mi lekci,
on jen hrotil jak naplnit injekci.
Ale byl tu borec který si mě všímal,
pod svoji ochranu mě přijmal.
Touha k fešákovi se začala vytrácet,
všichni čórovali aby se mohli zase sjet.
Jen já s Marem nemusela jsem po nocích lítat,
spali jsme, budilo nás když začalo svítat.
Tak trávili jsme spolu čas,
začala jsem vnímat svůj srdce hlas.
Postupně měnil se mezi námi vztah,
překročili jsem společně oddělující prah.
Od té doby, co spolu tvoříme pár,
moje tělo pociťuje mocný žár.
Někdy jsme byli na dně, jindy však naopak,
co bude, jak to bude, kdo ví jak??
Vypadli jsme spolu z Brna k mým rodičům,
začali žít normálně, chrání nás ten dům.
Sice si občas vyskočíme z kopýtka,
ale už nás nedohání žádná výčitka.
Spolu začínáme jinak žít,
snad i rodinu jednou budem mít.
S časem stále víc toužím po společném životě,
ten se nevyrovná miliónům ani jiné hodnotě.

Lásko, tohle je pro tebe
vynášíš mě jak anděl do nebe.
Záleží mi na tobě strašně moc,
přitahuješ mě k sobě jako den a noc.