Život v naplnění

Člověče, vešel jsi na cestu z které není návratu.

Cesta životem, cesta světem tvým,
nekončící jest je však poselstvím.
Chceš jít, chceš bdít, chceš se dotknout nebe,
však není nikdo, kdo by věřil v tebe.

Snažím se vítr vzdout, chci lásku z kovu kout,
řekou života plout, s větrem vědění vanout.
Máš moc, moc dobrou moc zlou,
nevím sám se musíš rozhodnout.

Sám sebe poznat chceš, stébla zloby mírem žneš,
každý šíří kolem tebe lež, ty však jdeš.
Jdeš dál, jseš svůj pán,
jseš svého času král, poručíš všem, ne však představám.

Chceš jít, chceš bdít, ne existovat jen,
vždyť život není pouhý sen.

Zmateně bloudíš myšlenkami, bezhlavě mrháš vzpomínkami,
naštěstí vzpomeneš si však, než padne na nás temný mrak.
Chceš na horu světa vystoupit, chceš křest ohněm podstoupit,
však Boha nemůžeš tu zastoupit a běh lidí překroutit.

Chtěl bys pochopit svou existenci, tak číši poznání hned vem si
a pij, pij do dna a život v naplnění žij,
než udeří tu zloby kyj.