PŘÍBĚH JEDNÉ NOCI

PŘÍBĚH JEDNÉ NOCI

Je to příběh jedné noci,
úplněk pomalu odcházel,
a slova ve věty byly v její moci,
chtěla mít vrbu a já jsem jí být chtěl.

příběh psaný inkoustem života,
kdy její zlomené srdce od lásky utíká,
kam to se nikdo nikdy nedoví,
na tohle jsou krátká i všechna moudrá lidská přísloví.

viděl jsem co mělo být skryto,
možná jen sen nebo pro mne zahrada rozkvetlá,
jen ona byla v té noci nejkrásnější,
poupě růže v noční zahradě života.

ač nejkrásnější na jejích tvářích byly perly,
podobné hvězdám pomalu stékaly jí do klína,
ač byla nejkrásnější,
ty perly od K..... .tiše za ni proklínám.

Utrhl jsem si jen málo z její krásy,
snažil se ty slzy utišit,
a její oči promlouvaly zpoza řasy,
ty věty tady snad ani nelze číst.

noc se pomalu přetavila v den,
já tiše od ní odcházel,
jen měsíc němý svědek to vše zřel,
ona tiše spala a prožívala svůj tajemný sen.

její srdce němou vrásku má,
co říci a co radit vrba má,
že čas v malých dávkách srdce utiší,
před lásky bouří a zhrzených vztahů vichřicí.

pero tíše dopsalo příběh této noci,
příběh podobný tisícům,
kdy vrba tiše naslouchá zhrzeným srdcím,
a milenci se podobají cizincům.