Nic neznamenající

Možná jednou, až se ohlédneš...
Budeš už dospělá - to pak člověk vidí všechno jinak, víš?
Co znamenala všechna ta slova – kolik jich jenom bylo?
Vítr mi je bral od úst – proč je k tobě nedofoukl?
Nic neznamenala.

Můžu křičet miluji tě...
A pak jenom litovat – záleží ti na mně vůbec?
Sedět v koutku – další školní zvyk, kam všechny zmizely?
Mám ráda déšť – nebe pláče, pamatuješ?
Skryje totiž slzy.

Jsi narcis...
Já egoista – může tohle jít dohromady?
Naivní holčička – nejsem na to už velká?
Co věří na princezny – která je tvá oblíbená?
Ale oříšky nečeká.

Zbývá mi jen doufat...
Že to pochopíš - pořád ti to nedochází?
A jednou uslyším – dokážeš se mi podívat do očí?
Ta dvě slova – Uhodneš která?
Přece ta zoufale potřebná.