nebo italsky barevná? ;)
Výjádření mé nálady, která je taková jaká je, a přála bych si, aby taková byla napořád. Cejtím se fákt skvěle.
Mimochodem : Kate Nash - Foundations : Check it out. ;) chichi.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Když poklidně sbíhala schody v jedné z italských uliček, podpatky jejích bot vydávaly příjemný klepající zvuk. Tak jemný. A bezstarostný.
Obrátila svůj pohled na květináč plný barevných květin na jediném balkónu a šťastně se usmála. To už ale byla o několik schodů níže.
Sama její osoba byla oblečená do různých barev, nesladěných, přesto však ladících k sobě, a vyzařovalo z ní šílené štěstí. Tím se musel nakazit každý, kdo kolem ní prošel. Spíše – kolem koho prošla ona.
Seběhla schody, z posledního si poskočila na zem a tam se zatočila. Rozvířila se jí sukně, ruka se žlutou kabelkou se otáčela jen o chvilku později než celé tělo a ona nastavila tvář slunci, přičemž se zase usmívala.
Místní stánkař s ovocem a zeleninou – a hlavně skvělými pomeranči – se zasmál nad tou lehkostí a když se dotočila a rozhodla se lehkým, téměř tanečním krokem pokračovat v cestě, pokynul jí rukou. Na to ona udělala poklonu ala páže a oba se zasmáli. Proběhla kolem jeho stánku, do dlaně mu vtiskla papírovou bankovku a popadla jeden z jeho skvělých pomerančů. Přičichla k němu, opět se usmála a opět se roztočila.
Došla k dalším schůdkům, zase je seběhla, přičemž její podpatky tak příjemně klepaly na kamenné dlažbě, opět se podívala na jediný balkón s barevnými květinkami a usmála se. Její úsměv by mohl léčit. Z posledního schodu si znovu seskočila a pak poskakovala celou cestu až na nábřeží.
Tam se pozdravila se zmrzlinářem, zasmála se zvonivým smíchem až po okraj naplněným štěstím, opět se zatočila a vlasy se jí rozvířily.
Doběhla až na konec nábřeží a tam skočila do náruče snědému mladíkovi, kterému vtiskla polibek. Chytila ho kolem krku a on ji zvedl ze země. V jedné ruce stále měla pomeranč, v té druhé svou žlutou kabelku. Když ji mladík pustil, zvedla mu před obličej pomeranč. Přičichl k němu a usmál se. Natěšeně mu ho vtiskla do nastavené dlaně.
/“Pro tebe můj drahý.“/ :)
Obrátila svůj pohled na květináč plný barevných květin na jediném balkónu a šťastně se usmála. To už ale byla o několik schodů níže.
Sama její osoba byla oblečená do různých barev, nesladěných, přesto však ladících k sobě, a vyzařovalo z ní šílené štěstí. Tím se musel nakazit každý, kdo kolem ní prošel. Spíše – kolem koho prošla ona.
Seběhla schody, z posledního si poskočila na zem a tam se zatočila. Rozvířila se jí sukně, ruka se žlutou kabelkou se otáčela jen o chvilku později než celé tělo a ona nastavila tvář slunci, přičemž se zase usmívala.
Místní stánkař s ovocem a zeleninou – a hlavně skvělými pomeranči – se zasmál nad tou lehkostí a když se dotočila a rozhodla se lehkým, téměř tanečním krokem pokračovat v cestě, pokynul jí rukou. Na to ona udělala poklonu ala páže a oba se zasmáli. Proběhla kolem jeho stánku, do dlaně mu vtiskla papírovou bankovku a popadla jeden z jeho skvělých pomerančů. Přičichla k němu, opět se usmála a opět se roztočila.
Došla k dalším schůdkům, zase je seběhla, přičemž její podpatky tak příjemně klepaly na kamenné dlažbě, opět se podívala na jediný balkón s barevnými květinkami a usmála se. Její úsměv by mohl léčit. Z posledního schodu si znovu seskočila a pak poskakovala celou cestu až na nábřeží.
Tam se pozdravila se zmrzlinářem, zasmála se zvonivým smíchem až po okraj naplněným štěstím, opět se zatočila a vlasy se jí rozvířily.
Doběhla až na konec nábřeží a tam skočila do náruče snědému mladíkovi, kterému vtiskla polibek. Chytila ho kolem krku a on ji zvedl ze země. V jedné ruce stále měla pomeranč, v té druhé svou žlutou kabelku. Když ji mladík pustil, zvedla mu před obličej pomeranč. Přičichl k němu a usmál se. Natěšeně mu ho vtiskla do nastavené dlaně.
/“Pro tebe můj drahý.“/ :)

ale to mělo být jen vyjádření momentálního pocitu..
mělo to být rychlé, bez zápletky, ani ne povídka..
jen.. zařazení je občas opravdu těžké ;)
mělo to být rychlé, bez zápletky, ani ne povídka..
jen.. zařazení je občas opravdu těžké ;)

Budu se jen opakovat. Jako pocitovna dobré, ale jako povídka - chybí tomu napětí, zápletka, cokoliv, co by jako povídka čtenáře upoutalo.Je to prostě jen vyjádření momentálního pocitu, nic víc.

hm hm :)
popřemýšlím nad tím :), ale samotný text měnit nebudu /až na ty odstavce, v tom máš opravdu pravdu/, protože mně se to líbí tak jak to je - pro mě to vyjadřuje mou náladu přesně.. ;)
a - možná ten dojem dotváří ta písnička, která je zmíněna v anotaci. :)
Má to být bez děje, má to být moc rychlé na jakkékoliv "vžití", má to být jen uspěchané štěstí - ale nekončící :)
Tím se nechci obhajovat před tvým komentářem, ale jen ti přiblížit mé úmysly, když jsme to psala ;)
Tak - a na závěr - děkuji za názor. :)
hh. ;)
popřemýšlím nad tím :), ale samotný text měnit nebudu /až na ty odstavce, v tom máš opravdu pravdu/, protože mně se to líbí tak jak to je - pro mě to vyjadřuje mou náladu přesně.. ;)
a - možná ten dojem dotváří ta písnička, která je zmíněna v anotaci. :)
Má to být bez děje, má to být moc rychlé na jakkékoliv "vžití", má to být jen uspěchané štěstí - ale nekončící :)
Tím se nechci obhajovat před tvým komentářem, ale jen ti přiblížit mé úmysly, když jsme to psala ;)
Tak - a na závěr - děkuji za názor. :)
hh. ;)

Je to taková pocitovka... moc rychlá na to, aby se člověk vžil do děje...
I když je dílo poměrně krátké neškodilo by ho rozdělit do odstavců...
Myslím, že užitá slova by mohla být pestřejší a nemusela by se rozhodně opakovat...
Dílo asi mělo vyjádřit tovji šťastnou náladu, ale bohužel mne nezbývá říci nic jiného než: "Radost to dílko na mne nesálalo."
***
Jako pociťovka dobré, jako povídka nic moc...
I když je dílo poměrně krátké neškodilo by ho rozdělit do odstavců...
Myslím, že užitá slova by mohla být pestřejší a nemusela by se rozhodně opakovat...
Dílo asi mělo vyjádřit tovji šťastnou náladu, ale bohužel mne nezbývá říci nic jiného než: "Radost to dílko na mne nesálalo."
***
Jako pociťovka dobré, jako povídka nic moc...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Barevně italská : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Byla to pro mě velká neznámá
Předchozí dílo autora : Bílá gerbera
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
s.k.ritek» narozeniny
princeznacarodejkaZ [16], black.heart [16], Adrianne Nesser [16], Werushe [16], Delivery [16], Me and you and all the others [16], Tamir [16], lilie [13]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.