Sherlock Holmes a záhada na Mainford

KAPITOLA I – Příjezd
Bylo poněkud nezvykle krásné bezdeštné ráno ve Walesu, když bryčka zastavila před mohutnou, bohatě zdobenou vstupní bránou panství Mainfort. Muž v tmavém kabátci hbitě seskočil a běžel otevřít dveře dostavníku. Vystoupily dva muži, první poněkud vyšší muž s tmavými vlasy, které z převážné části zakrývala kostkovaná čepice. Druhý muž v šedém obleku a vycházkovou holí jej následoval se slovy ,, Holmesi, byla to docela dálka a vy jste chtěl jít pěšky“ „ Ale neříkejte Watsone, procházka na čerstvém vzduchu by nám byla pro naše zdraví ku prospěchu“ „ zajisté, 14 kilometrů by bylo opravdu prospěšné“ odsrkl muž v obleku. Kočí vyložil pánům jejich kufry, naskočil ladně n bryčku a odjel se slovy „Přeji příjemný den“. Než se muži nadály, bryčka byla pryč. „kam ten muž tak spěchal?“ pomyslel si Watson. „Jistě víte Watsone, že zdejší panství je hotové muzeum strašidel“ pravil Holmes. „Nesmysl“ odpověděl Watson. „Snad abychom vyrazily, nemyslíte? Měly bychom zjistit pro nás sem poslaly, co mohlo být tak urgentní, že jsem si musel odpustit hraní na housle a pokuřování nového tabáku z Indie“ Zajímavě vyhlížejíc položil Holmes řečnickou otázku. „Postáváním zde to nezjistíme, dáme se tedy na cestu“ Odpověděl Watson a oba zazvonily na měděný zvon.
Trvalo to zhruba 5 minut, než-li uviděli v dáli jistého starého muže oděného v obleku, jenž mu padl jako ulitý. Dle jeho chůze bylo zřetelné, že je muž již v pokročilém věku. „Co si přejete pánové “
Pravil muž s hloubavým pohledem. „Jmenuji se Sherlock Holmes a zde je můj pomocník a lékař doktor Watson. S kým máme to potěšení mluvit“ optal se Holmes. „Mé jméno je Lorenzo a jsem komorný na zdejším panství. Čím vděčím za vaši návštěvu gentlemani?“ Zeptal se muž nyní již s hloubavějším pohledem nežli předtím. „Jsme zde na žádost konstábla Witvika“ odvětil Holmes.
„ Oh ano, vy jistě musíte být ten slavný detektiv a jeho pomocník a doktor. Omluvte mne, že jsem vás ihned nepozval dále, jsem již starý a má paměť neslouží tak jak má“ Odpověděl Lorenzo. „Pojďte dál vážení pánové, jistě si přejete mluvit s Lady Anastásií a Elizabeth“ „Zajisté“ odvětil Watson. „I když musím uznat, že nemáme nejmenší tušení proč jsem sem byly posláni, nevypadáte, že by tu někdo nedávno zemřel.“ Podivujíc pravil Holmes. „ Pojďte dál pánové, zavedu vás k dámám, ale musím vás předtím upozornit, abyste mluvily trošku více nahlas, neboť dámy mají svůj věk a začínají pomalu trpět nedoslýchavostí“ „Zajisté pane, budeme trošku hlasitější“ ihned zareagoval Holmes. „ Pojďte tedy dále“ pravil Lorenzo právě otvíraje bránu.