Dopis pro Rainbow

Milá Rainbow,
promiň, že jsem se tak dlouho neozvala, ale neměla jsem sílu. Pořád si říkám, co asi dělám špatně, že se ke mně Daniel tak sobecky chová. Vzpomínáš si na to, jak jsem mu pomohla, když trpěl depresemi a chodil k psychiatrovi? Tak teď už je to lepší, ael léky bere pořád. Vím, je na tom špatně a nemůže proto chodit do práce, ale sama táhnout všechno, je nad moje síly. Miluju ho tak moc, že dělám všechno, co můžu abych mu vytvoříla zázemí.

Jezdí teď docela často domů, na Moravu a to jsem potom sama doma a nevím, co se sebou. Občas jedu na výlet a někde se pak stavím na oběd a smutně pozoruju zamilované dvojice, které tráví víkendy spolu. Daniel se mnou nikam jezdit nechce. Chce zažívat pořádný čundr a to prý s takovou rozmazlenou holkou z Prahy moc nejde. Takže jezdí s kamarádama a prý si to vždycky hezky užijou. Horší je, že začal s nima i dost pít, tvrdí ale, že žádný problém s pitím nemá a že to jsem já, kdo je alkoholik, protože si dávám občas sama skleničku piva. Já piju ale tak maximálně jednou týdně, ale prý pití o o samotě je typický znak alkoholiků.

Čas, který se mnou tráví je většinou jen ten v posteli a to je sice krásné, ale nějak mi to nestačí. Jelikož vím, že nemůže, chudák, pracovat, protože má ty deprese, tak mu občas dám i nějaké peníze. To je potom ke mně docela milý.

Nedávno mě dokonce i seznámil se svými bývalými kolegy z práce - archeology, se kterými dělal výzkum. Čekala jsem skupinu inteligentních jedinců, ale bohužel... Dopadlo to tak, že jsem skončili v hospodě. Daniel se hrozně opil, začal mluvit o tom, že chlapi jsou lovci a věnoval se barmance, která měla docela vyvinuté poprsí a mě si nevšíma. Pak si se svými ex-kolegy stoupli k dámským záchodům a tvrdili, že jsou hajzl dědci a snažili se od dam, které se šly vyčurat, vyžebrat nějaké peníze. Skončilo to špatně. Přítel té kozaté barmanky se s Danielem začal hádat a vznikla z toho hustá bitka. Pak přijeli i policajti. No, prostě trapný. Utekla jsem odtamtud a celou cestu brečela.

Doma sem pak měla strach jestli se Daniel vůbec vrátí domů v jednom kuse, ale naštěstí přišel. Druhý den ráno se sebral, že jde ven si vyčistit hlavu. Jo abych nezapomněla a nekřivdila mu, on taky občas sportuje. Každý den chodí běhat a to má potom docela dobrou náladu a chová se ke mně pěkně - holt endorfiny.

Teď je právě zase někde venku a běhá, slíbila jsem mu, že pak mu připravím vanu a uvařím něco dobrýho k jídlu. Snažím se mu vyjít vstříc a věřím tomu, že se to změní a bude si mě víc všímat a trávit se mnou víc času. Já si to neumím představit, že by se odstěhoval. Já neumím být sama, protože si myslím, že je to vždycky lepší s někým být. S hajzlama je to těžký, ale ještě těžší bez nich. Když mu budu dávat hodně lásky, tak mu pomůžu se dostat z toho začarovanýho kruhu, ve kterým se teď točí.

Drž mi palce.
Jitřenka