Přes práh dospělosti - 40. A srdce řeklo: „Žiješ, dokud miluješ!“

Tak, a tohle bude můj poslední zápis v tomto příběhu. Uběhl rok, je dvacátého října, Tomáš by měl narozeniny. Právě tento den nám připadá s Tiborem nejvhodnější ke křtu knihy s názvem Žít a zemřít v lásce. Je v ní dvacet mých a Tomášových básní o životě... a jedna Tiborova.
Mám pocit, že konečně všechno chápu – ne rozumem, ale tam někde uvnitř sebe...
Stručně shrnu cesty mých nejmilejších: Regina a Patrik, moje nejlepší kamarádka a můj super bratránek, jsou zasnoubeni. No jo, správně ujetý výmysl Trojíka. Málem jsem se potrhala smíchy, když mi Regina popisovala, jak ji požádal o ruku. Byl připraven na každý odpor, takže když namítla, že je jí teprve sedmnáct, jednoduše prohlásil: „Já si počkám, třeba trhnem rekord v době zasnoubení!“ Patrik prostě navždycky zůstane tím veselým klukem, který je stále nad věcí a pro kterého život nedokáže vymyslet žádný neřešitelný problém.
A co Slávek a Ivča? Potkali jste někdy zkroceného tygra? Já ho mám za přítele – Slávek se neuvěřitelně změnil a je teď mnohem jemnější. Další důkaz, že láska umí zázraky.
No, a co dál? Na Tomáše nikdy nezapomenu a jsem ráda, že svůj život dokázal obrátit o celých třistašedesát stupňů k lepšímu a já mohla být aspoň chvíli při tom. Moje první láska, nezapomenutelná, jedinečná... Dokonalá? Snad... Láska neznamená chtít někoho jen pro sebe, je to dar volnosti v zemi nekonečné naděje, znamená dávat a přijímat štěstí, nebrát ohledy na velikost ega... a přijmout její dar nesmrtelnosti v duši.
Tomáš mě nechtěl vzít s sebou, protože věděl, že musím dál hledat svůj smysl života. On ten svůj našel a ten můj mi přiblížil. A já mám teď silný pocit, že už jsem ho našla. Ve svých knihách rozesílám poselství... z vyšších sfér? Dalo by se to tak říct. Je to místo, ke kterému máme všichni přístup, jen k němu musíme najít tu svou vlastní cestu. Já teď tou svou cestou kráčím společně s Tiborem, člověkem, v jehož očích se odráží moudrost vesmíru. Společně hledíme stejným směrem...

Život přináší krásné i těžké chvíle, dnes se však odvažuji tvrdit, že nám pouze dává, ne bere. Každá zkušenost, i ta nejtrpčí, nám nabízí šanci posunout se výš ve svém vývoji, povyrůst, prohlédnout hlouběji onou mlhou, kterou máme před svým vnitřním zrakem... Dokud žiješ, máš za co ´bojovat´, tak nikdy neztrácej naději, kterou v sobě od narození nosíš. Naplň svůj osud, a když potkáš smrt, podívej se jí zpříma do očí a řekni: „Nebojím se, našel jsem svůj smysl a vím, že ty jsi jeho součástí.“ Však nezůstávej ubohou obětí osudu, neodcházej jako poraženec – opusť naši milovanou Zemi jen s pocitem naplnění láskou. Ta ti zaručí onu vytouženou nesmrtelnost na věčnosti.
Narodit se v lásce, prožít v ní svůj život, a pak v ní i zemřít – to je to nejkrásnější, co si lidská bytost může přát...