...
 06.04.2015
4
Podívají se do sebe,sami sobě odpouštějí
snímají,své karty v osudí,to tolik závidějí
tu hořkou pachuť života
bolavá naděje,co se třepotá

Ta všednost v bolavém ,v tom klínu
žije jen svědomí,co podobá se stínu
ta něha co tiše dál tě hlodá
v srdci nuž,a ticho bodá

Závidí světlu,ve své tmě vidí
mlčí jen naděje,blatem se brodí
tu krásnou samotu,nepoznanou krásu
hvězda co hledá,a podobá se času

Políbí ústa,dychtivá ňadra,ty světy
chvíle to ničí,jen hloupé věty
co všednost tolik neviděli
v krajině snu,se krásně probudili

Jen zázraky se v každém mění
je slunce v každém,nebo není
to sladké tony znějí
A PŘECE TOLIK,TOLIK ODPOUŠTĚJÍ.
 05.08.2015 20:41
líbí :-)
 08.04.2015 16:25
Ta je první delší co od Tebe čtu.Líbí se mi, jen opravit chybičky.:)
 06.04.2015 18:24
Cosi mě v ní zaujalo... Ty poslední verše mi zarezonovaly nejvíc :)
 06.04.2015 12:23
mám ráda to co nacházím v tvých básních, tahle je obsahově krásná, nemusím tvůj styl a mrzí mě, že přes to množství básní které jsi napsal je pořád stejný, když si představím sbírku, byla by nudná, používáš pořád stejná slova, rýmy které nenadchnou, formu, která je nedokonalá, přesto tě ráda čtu, zajímavé

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.