 19.03.2015 11 1360(19) 0 |
Stále bolest minulosti cítí,
neví, jak zbavit se jí má,
svůj den provoní kvítím,
žal však vkrádá se do citů sám.
Vždy v nečekanou chvíli
pochybnost v mysli vstane,
pokaždé je v novém, sílí,
už nikdy nepomine?
Není si jista svou volbou,
asi zestárnout s ním nechce,
odpuštění stává se jen touhou,
víru svou ztrácí, dostává lekce.
neví, jak zbavit se jí má,
svůj den provoní kvítím,
žal však vkrádá se do citů sám.
Vždy v nečekanou chvíli
pochybnost v mysli vstane,
pokaždé je v novém, sílí,
už nikdy nepomine?
Není si jista svou volbou,
asi zestárnout s ním nechce,
odpuštění stává se jen touhou,
víru svou ztrácí, dostává lekce.
24.03.2015 - 22:17Zamila
Rytmicky to bohužel hodně skřípe, na mě je tam i hodně klišé ... Ke stránce osobní ? Ať se vše spraví ! :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ztracená : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vyznání
Předchozí dílo autora : Květiny
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
NextOrtho» narozeniny
malázlobilka [16], Wizard [15], terezK [15], Markett [14], jan.novaque [11], betty [11], Inugirl [11], terinak [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
