Stárneme,
je toho moc a přitom tak málo,
spím a jsem tu jakoby sám,
na to všechno a vlastně na nic,
Sám proti sedmihlavému Nic.
Zpívej, tancuj, hoduj pij!
Nic z toho už mě dávno nebaví,
zpívej, mlč, hoduj, žij.
Zbyli jsme na svět sami.
My dva - já a já.
Ale my už dál nechceme,
takhle nás to nebaví,
takhle nám to nejde.
Spi,
probuď se,
bez krve,
tak jako včera.
je toho moc a přitom tak málo,
spím a jsem tu jakoby sám,
na to všechno a vlastně na nic,
Sám proti sedmihlavému Nic.
Zpívej, tancuj, hoduj pij!
Nic z toho už mě dávno nebaví,
zpívej, mlč, hoduj, žij.
Zbyli jsme na svět sami.
My dva - já a já.
Ale my už dál nechceme,
takhle nás to nebaví,
takhle nám to nejde.
Spi,
probuď se,
bez krve,
tak jako včera.
15.03.2015 21:55
forma se mi sice moc nelíbí. ale obsahu naprosto rozumím a momentálně zažívám podobné pocity.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.