Napsáno korespondenčně za autorského přispění uživatele Mejdlo (psanci.cz)
přidáno 08.02.2015
hodnoceno 0
čteno 870(8)
posláno 0
Benjamin Lovel

Osoby:

      Benjamin Süssigstein Lovel, bonbonový magnát
      Sluha Jojo Sladěvič
      Engelštprajch, strašidlo kapitalismu / Velký Exekutor

I.

VYPRAVĚČ: Benjamin Lovel, majitel největší továrny na želé bonbony na světě, spal ve svém rodinné vilce 44 + kk v Nové Anglii ve své pracovně ve svém pracovním křesle ve svých pracovních kalhotách sám.

BENJAMIN: (popíjí čaj)Jojo, hop!

(Vchází sluha)

SLUHA: Ano pane?
BENJAMIN: Jojo, pusť mi gramofon.
SLUHA: Ano pane… A jakou byste si přál, pane?
BENJAMIN: Lidovou, Jojo. Lidovou.

(Sluha imituje praskání gramofonu. Potom začne zpívat, pomalu a procítěně)

SLUHA: (zpívá) Já husárek malý,
botky roztrhaný…
BENJAMIN: Jaká je situace na burze Jojo?

(Sluha zpívá dál, nevěda zda odpovědět a přerušit gramofonovou nahrávku, nebo dále hrát.)

SLUHA: …já na vojnu nepojedu…
BENJAMIN: Jojo!

(Sluha zpívá a do toho mluví s Benjaminem)

SLUHA: než… (úsečně během zpěvu) Ano pane? (dále zpívá) …dostanu nový
BENJAMIN: Jaká je situace na burze?
SLUHA: Tatíček to slyšel…
BENJAMIN: A vypni ten krám!
SLUHA: ven z komůrky chrrrrr… Pane, opravdu to chcete slyšet? (vytahuje burzovní list)
BENJAMIN: Ano, dnes doufám v dobré zprávy, Jojo.
SLUHA: Lovel’s Cookie group zaznamenaly nárůst o 14,12 %; Ben Jamin Arabian Cookie group dokonce o 15,01 %, Lovel’s Europe: +16,5 %; BenBons…
BENJAMIN: (vyskočí z křesla, vytrhne Sluhovi papíry z ruky) BenBons: +45,22 %; Lovel’s Sirups: +45,59 %; Lovel’s Ben Bens: +54,88 %… (obrátí se na Sluhu) Ne. Ne, to není pravda…
SLUHA: Ale je, pane. Jste o další miliony bohatší.
BENJAMIN: Ne! Jak? Jak se to mohlo stát. Kdy?
SLUHA: Ale pane. Stojíte v čele největšího bonbónového impéria. Cena vašich akcií přeci přirozeně musí růst…
BENJAMIN: Ach, dost!
SLUHA: Pravda, vaše karamely se v posledním týdnu propadly.…
BENJAMIN: Každé tvé slovo je jako ostrý šíp, který se zapichuje do mého hubeného těla. Jen svatý Šebestián tuší, jaká právě muka prožívám. Jdi. Jdi!
SLUHA: Ach, promiňte, pane. (odchází)
BENJAMIN: Proč? Proč? Proč právě já? Proč musím být tak nechutně bohatý? Čím jsem si úspěch zasloužil? Dobře se narodit, to přeci není zásluha. Z bonbónového impéria vybudovat ještě větší bonbónové impérium, to přeci není zásluha. Ach jak já toužím být chudý. Chudý a volný. Svobodný… Ale jak? Jak zničit nezničitelné impérium? Co s tím množstvím peněz? Jak to umořit, jak!
Á! Umořit! V tom právě ten háček!
Jojo, hop!
SLUHA: (vstupuje) Přejete si, pane?
BENJAMIN: Jojo, daruji 50 % veškerého svého kapitálu na charitu.
SLUHA: Ale pane, to byste ztratil výsadní postavení na trhu a…
BENJAMIN: Máš pravdu. Daruji tedy 70 %!
SLUHA: Ale… ale…
BENJAMIN: 70 % veškerého kapitálu a 50 % veškerého movitého a nemovitého majetku! A nechci nic slyšet, Jojo. Udělej to.
SLUHA: Ale pane, to vás zruinuje!
BENJAMIN: No právě! A ještě k tomu udělám dobrou věc! (usedne do křesla)
SLUHA: A na jakou charitu to ráčíte darovat, pane?
BENJAMIN: Co? Ono jich je víc?
SLUHA: Existují různé charitativní organizace: Zvíře v tísni, House, UNIFET… Záleží na vás, kterou si vyberete.
BENJAMIN: To je jedno. Třeba tu nejchudší.

(Sluha odchází)

VYPRAVĚČ: Druhý den.
BENJAMIN: Jojo, hop!

(Vchází Sluha s ovázaným krkem. Je ale možné, že nemoc jen hraje.)

SLUHA: Ano, pane?
BENJAMIN: Jojo, pusť mi gramofon.
SLUHA: Ehm, pane, je mi líto, gramofon se porouchal.
BENJAMIN: Ach, jaká škoda. Pan Saké psal?
SLUHA: Nepsal, pane.
BENJAMIN: Ale sladké omáčky dorazili?
SLUHA: To dorazili, pane.
BEJAMIN: A co zprávy z burzy?
SLUHA: Ty také dorazili, pane.
BENJAMIN: Doufám, že dobré zprávy.
SLUHA: Dovoluji si říci, že ano, pane. Váš geniální tah zahýbal celou geoekonomikou.
BENJAMIN: Tak už mě nenapínej Jojo. Jak jsme na tom? Krachujeme?
SLUHA: Právě naopak, pane. Všechny vaše akcie stouply o 56 a více procent. BenBons dokonce o 101,07, Arabian cookie group…
BENJAMIN: (vytrhne Sluhovi papír, chvíli v něm se zděšením šmejdí očima) Jak je tohle možné?
SLUHA: Nedovoluji si hádat. Zřejmě váš dobrý úsudek, pane. Umění využít situace. Dát společnosti to, co chce. A společnost chce samaritány. A vy, jste jim ukázal, že jste samaritán. Sice jste přišel zhruba o 180 miliónů, promiňte, miliard, ale získal jste trojnásobek.
BENJAMIN: (Jako zlomený muž klesne do křesla) Ach.
SLUHA: Pane?
BENJAMIN: Nech mne, Jojo. Musím se nyní pohroužit do svého žalu.

VYPRAVĚČ: Benjamin Lovel znaven otřesnou zprávou o svém dalším zbohatnutí usnul hlubokým a neklidným spánkem.

II.

(Zpoza křesla se vynořuje Englšprajch. Prozkoumává okolí a až nakonec začne popichovat spícího Bejamnina.)

BENJAMIN: Cha, kdo, co, s kým, čím? Kdo jste? Co jste zač?
ENGLŠPRAJCH: He?
BENJAMIN: Ptám se, jak jste se sem dostala?
ENGLŠPRAJCH: Dostal. Dostal, prosím.
BENJAMIN: Dostala, nebo dostal. Kdo jste a co tu chcete?
ENGLŠPRAJCH: Já zde přeci bydlím.
BENJAMIN: Ale, a že jsem si nevšiml! A od čeho jste tak umazaná, umazaný?
ENGLŠPRAJCH: Jak bych nebyl umazaný, když jsem byl právě vylezl z komína.
BENJAMIN: A že jsem tak smělý… Teda, co? Z mého komína?
ENGLŠPRAJCH: Anžto mám to potěšení bydliti ve vašem domě…
BENJAMIN: A kdo vy vůbec jste?
ENGLŠPRAJCH: Mé jméno je Englšprajch. Povoláním strašidlo. A, podotýkám, hodné strašidlo. V dřívějších dobách jsem pravda byl obcházíval po léta Evropou a strašívával dělný lid. Avšak od časů vašeho děda, který, jak známo, založil první továrnu na Lovelovy cukrovinky, bydlím vám, mladý pane, v tomto domě.
BENJAMIN: Pěkné, pěkné. Tak to jste asi pěkně stará, co… pardon, staré strašidlo.
ENGLŠPRAJCH: Téměř 112 let. Ale nevypadám na to, že?
BENJAMIN: No to ne, tipoval bych víc. A co vy vlastně jako strašidlo provádíte?
ENGLŠPRAJCH: Přináším svému hostiteli štěstí.
BENJAMIN: Štěstí. A jak?
ENLGŠPRAJCH: Nevěnoval jste, milý pane, minulý týden značnou část svého jmění na charitu?
BENJAMIN: To věnoval.
ENGLŠPRAJCH: A nezbohatl jste o celý trojnásobek věnované částky, navzdory očekávání naprostého krachu všech vašich závodů?
BENJAMIN: To zbohatl, ale stále…
ENGLŠPRAJCH: A teď mi povězte, čím si to vysvětlujete.
BENJAMIN: No, sestsakra velký…
ENGLŠPRAJCH: Štěstí, že? No, ano, je to má zásluha. Ale správně se říká velké, mladý pane. Velké štěstí, velké, nikoli velký.
BENJAMIN: Setsakra velký pech. Žádné štěstí. Co mi to tu chceš navykládat, osobo? Peníze, že jsou pro člověka nějaké štěstí? Majetek, akcie, nemovitosti… To je u tebe štěstí?
ENGLŠPRAJCH: Ale, mladý pane, to jsou příliš silná slova…
BENJAMIN: Silná slova… Tak ono to člověka zachrání před bankrotem a ještě ho to tady peskuje za silná slova. Kdo se tě prosil, co? Žádal jsem tě snad, abys množila můj majetek?
ENGLŠPRAJCH: Množil, nebo množilo, prosím.
BENJAMIN: Množila! Teď jsem mohl být už dávno na ulici. Toulat se zemí jen tak, volný jak pták, majetkem nezatížený. A zatím jsi ke kameni mých 275 miliard přihodila ještě další dva 180 miliardové šutráky… Cožpak nechápeš, jak mne to všechno tíží? Copak nechápeš, že tvé peníze pro mne žádné štěstí neznamenají?
ENLGŠPRAJCH: Mladý pane, vy nemáte soudnost. Vždyť nebýt mne, tak vaše rodina nevlastní ani jedinou Lovelovu továrnu…
BENJAMIN: Ven, ven z mého domu.
ENGLŠPRAJCH: Já bydlím v komíně.
BENJAMIN: Ven z mého komína!
ENGLŠPRAJCH: Jestli odejdu, tak přijdete o vše.
BENJAMIN: A to taky právě chci!
ENLGŠPRAJCH: Zavřete oči, odcházím.

(Englšprajch odchází. Benjamin Lovel opět usíná v křesle.)

III.

VYPRAVĚČ: Druhý den.

(Vchází sluha, naladí gramofon a spustí.)

SLUHA: Již vzhůru, psanci této země,
již vzhůru všichni jež hlad zhnět!
Teď duní právo v jícnu temně
a výbuch zahřmí naposled!

(Benjamin se probouzí.)

BENJAMIN: Proč dnes tak budovatelsky, Jojo?
SLUHA: Pane, dorazily nejnovější zprávy z burzy.
BENJAMIN: Tak čti, čti Jojo.
SLUHA: Pane, nedovedu si to vysvětlit, ale…
BENJAMIN: Ale?
SLUHA: Pane, BenBons zaznamenaly propad o 35,16 %. Lovel’s Cookie group o 51,06 %. A Lovel’s Europe dokonce o… o…
BENJAMIN: (Sebere sluhovi papír, chvíli v něm čte, potom se zarazí a zírá do papíru s výrazem výherce sportky) Ukaž No, to… To je… Ale to přeci… Jojo! Lovel’s Europe propad o 113,98 %! Ale to znamená že…
SLUHA: Ano pane.
BENJAMIN: To znamená, že krachujeme! (Vyhodí papíry do vzduchu a začne tančit po pokoji za zpěvu jidiš písně, něco ve stylu "Lomir ale krachen")
SLUHA: (snaží se ho zadržet) Ale pane. Pane, co budeme dělat? Musíte přeci něco udělat. Musíte ten krach odvrátit.
BENJAMIN: Odvrátit? Zbláznil ses, Jojo? Odvrátit! Odvrátit!
SLUHA: Zbláznil se. Dočista se zbláznil. Pane, vzpamatujte se. Nemůžete jen tak zničit největší bonbonářskou korporaci na světě. Váš dědeček i váš otec tomu věnovali celý svůj život. Neslyší. Ohluchnul. Tak pane, přestaňte. Slyšíte!? Musíte přece něco udělat!
BENJAMIN: Máš pravdu. Máš pravdu, Jojo. Musím něco udělat. A víš, co? Víš, co teď udělám? Teď budu oslavovat, Jojo! Takže, přines kaviár, svolej hosty, dej připravit stany, ze všech fontán ať teče Châteauneuf-du-Pape, zkrátka, uspořádáme si zahradní slavnost! (šťasten odchází ze scény) Juché! Svoboda! Juché!
SLUHA: Pane. Pane… Blázen. Hotový blázen. Zahradní slavnost.
Nechtěl jsem si to nikdy přiznat, avšak nyní, když pravda bije do očí, už nemohu jinak. Můj drahý pán je blázen. Inu, když je tomu tak, musí se něco podniknout. (rozhlédne se) Já musím něco podniknout. A když to bude třeba, přinést tu nejvyšší oběť. A, když to nepůjde jinak, tak jakejs byl, Benjamine.

IV.

VYPRAVĚČ: Benjamin Lovel, majitel největší továrny na želé bonbony na světě, spal po prohýřené noci ve svém křesle. Sluha Jojo se ho několikrát pokusil probudit, marně. Je pondělí, chvilku po poledni.

EXEKUTOR: Ehm, ehm. Dobrý den. (zatřese se spícím Benjaminem)
BENJAMIN: Jojo...
EXEKUTOR: Dobrý den, pane Benjamine.
BENJAMIN: Dobrý… A vy jste?
EXEKUTOR: Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Chattel. Confisquer Chatell.
BENJAMIN: Těší mne…
EXEKUTOR: Odpusťte, že vás obtěžuji v této, pro vás jistě tak dosti obtížné situaci. Žel Bohu, nemohu hledět na vaše obtíže, povinnost mi nedovolí.
BENJAMIN: A co mi nesete, pane Chattel.
EXEKUTOR: Nic. Já proto jsem přišel, abyste splatili své dluhy.
BENJAMIN: Vy jste? Velký exekutor!
EXEKUTOR: Ano. Tak mi říkají. Ale ve skutečnosti měřím jen něco přes 170 centimetrů.
BENJAMIN: Je to pro mne neskonalá čest, vaše velikosti. Celý život jsem doufal, že přijdete. Posaďte se, pane exekutore.
EKETUROR: Děkuji.
BENJAMIN: Víte, na vás já čekám, jako na vysvobození.
EXEKUTOR: Dočkal jste se.
BENJAMIN: Ach, promiňte, ani jsem vám nic nenabídl. Dáte si nějakou kávu? Mám Costaricu Santa Anitu, Tanzania AA ++.
EXEKUTOR: Ne, to opravdu…
BENJAMIN: Tak alespoň čaj. Zelenou opici byste přeci neodmítl. Je to nejkvalitnější zelený čaj, jaký seženete na východ od Suquatry…
EXEKUTOR: Pane Lovele, neodmítl bych váš výtečný čaj, ani vaši zajisté lahodnou kávu, ale obávám se, že vy žádnou kávu Santa Anitu či čaj Zelenou opici nevlastníte.
BENJAMIN: Pane exekutore, ujišťuji vás, že v mých špajzech je víc kvalitních čajů a kávy, než kolik si dokáže kterýkoli ze smrtelníků představit, natož pak vypít. Já si to totiž můžu, milý pane, dovolit, protože jsem majitel největšího bonbónového impéria na světě a…
EXEKUTOR: Promiňte. Už jsem slyšel dost. Mohu se nyní již pustit do své práce?
BANJAMIN: Zajisté, pane exekutore. A kdybyste cokoli potřeboval…
EXEKUTOR: Zůstaňte tady, tohle se týká vás.
BENJAMIN: Skutečně? Pak jsem vám tedy k službám.
EXEKUTOR: Pane Benjamine Süssigsteine Lovele. Pro dluhy, do nichž se vaše továrny v posledních dnech dostaly a které nejste schopen splácet, vám tímto zabavuji veškerý váš movitý a nemovitý majetek, vyjma věcí osobní potřeby…
BENJAMIN: Směl bych jen…
EXEKUTOR: Ano, co byste rád?
BENJAMIN: Počítá se mezi ony věci osobní potřeby…
EXEKUTOR: Ano?
BENJAMIN: …i má sbírka bonbonových hybridů? Víte, já od mala sbírám zkažené bonbony, znáte to, takové ty beztvaré roztaveniny, co občas vytáhnete z balíčku.
EXEKUTOR: To v žádném případě, mladý pane. Největší sbírka bonbonových hybridů na světě je v exekučním seznamu uvedena na prvním místě.
BENJAMIN: Ach, jistě. A… mohl bych ještě se zeptat… na své Ferrari? To také nepatří mezi věci osobní potřeby?
EXEKUTOR: Myslíte zajité vaše Ferrari Gum X, které je funkční zmenšeninu skutečného vozu, vyrobenou z cukrářských materiálů?
BENJAMNI: Ano, to jsem myslel.
EXEKUTOR: V žádném případě, pane Benjamine. Vaše auto bude věnováno na humanitární účely, stejně jako vaše sbírka bonbonových hybridů.
BENJAMIN: Takže, přicházím de facto o všechno?
EXEKUTOR: Ano. Vyjma věcí denní potřeby. Smíte si nechat vaše oblečení, s podmínkou, že v něm nemáte někde ukryté části vaší sbírky.

(Benjamin vytahuje z kapsy balíček bonbonů a dává je exekutorovi)

EXEKUTOR: Abych se tedy vrátil k zabavování.
BENJAMIN: Myslel jsem, že to bude větší zábava…
EXEKUTOR: Co prosím?
BENJAMIN: Vy ještě nemáte zabaveno?
EXEKUTOR: Zabavuji úhrnem veškerý váš majetek a to do té doby, dokud jej vy či někdo jiný nevyplatí, či dokud nebude v exekučním řízení vydražen.
BENJAMIN: No, to by mne zajímalo, kdo by na to měl.
EXEKUTOR: Co myslíte?
BENJAMIN: No, koupit celé Lovelovo impérium. Jednotlivé podniky nemá totiž smysl kupovat, protože celá síla Lovela je právě v jeho globálnosti. Ale, jak říkám, kdo by asi tak na to měl.
EXEKUTOR: Jen se nedivte, pane Benjamine. Ne každý má smůlu jako vy. Třeba se na někoho usměje štěstí. Cesty finančních transakcí jsou nevyzpytatelné.
BENJAMIN: A jakou cestou se teď mám podle vás vydat já?
EXEKUTOR: Doporučuji vám, najít si práci. Snad víte, co to je, pane Benjamine?
BENJAMIN: No, ano. Tedy…
EXEKUTOR: Na pracovním úřadě vám jistě ochotně a rádi poradí. Jako ostatně každému. Inu, já odcházím. Pan Saké mne již očekává.
BENJAMIN: Vy, vy jdete za panem Saké? Ale on přeci nekrachuje! Znám pana Saké, je to můj dobrý kolega z branže a říkám vám – poctivějšího obchodníka na trhu s omáčkami nenajdete. Dodává včas, kvalita jeho výrobků je prvotřídní a své dluhy splácí řádně!
EXEKUTOR: Záleží vám snad na tom pánovi?
BENJAMIN: Ne. Jen… si myslím, že si nezaslouží, abyste k němu chodil na exekuci.
EXEKUTOR: Pane Benjamine, já jednou přijdu ke každému. Víte, všechny své dluhy nemůže nikdy nikdo splatit. Protože své největší dluhy nikdy nikdo nesplácí. A kdyby tomu tak bylo, nebylo by exekutorů potřeba. Přeji vám, pěkný den, pane Benjamine.
BENJAMIN: Sbohem, pane Chattel.

(Benjamin sbírá své věci)

BENJAMIN: A je to. Je po všem. Svobodo, ty krávo. Ňáká těžká se mi zdáš… Ale co! Hlavní je, že tě mám.

V.

VYPRAVĚČ: Jojo Sladěvič, majitel největší továrny na želé bonbony na světě, majitel největší sbírky bonbonových hybridů na světě a majitel nejrychlejšího želé Ferrari na světě seděl ve svém pracovním křesle a užíval si svého zaslouženého odpočinku po celodenní práci.

SLUHA: Bene, hop!

(Vchází Benjamin)

BENJAMIN: Ano pane?
SLUHA: Bene, pusť mi gramofon.
BENJAMIN: Ano pane… A jakou byste si přál, pane?
SLUHA: Lidovou, Bene. Lidovou.

(Ben ne příliš dobře imituje praskání gramofonu. Potom začne zpívat, pomalu a procítěně. A zoufale. A falešně.)

BENJAMIN: Já husarka malá,
mezi husarama
husarů je kompanie
a já jenom sama
Kdyby bylo ještě
těch husarů dvěstě
já bych se jim postavila
jak statečný děvče

SLUHA: Pěkná, Bene, pěkná. Jak ji tak poslouchám, uvažuji, že bych dal nějaký ten příspěvek na Dentisty bez hranic.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Benjamin Lovel : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : O velkém Langošovi
Předchozí dílo autora : Pozor na draka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku