přidáno 21.01.2015
hodnoceno 3
čteno 1167(18)
posláno 0
Pozor na draka
Hra se zpěvy o třech jednáních

Osoby:

        Babička
        Čupera, statkář
        Dorotka
        Hostinský
        Kazatel
        Kovář
        Mlynář
        Starosta
        Uhlíř


I. JEDNÁNÍ – Dorotka hledá

Herci přicházejí a zpívají:

V hloubi srdce české země, mezi skalami,
bylo jedno malé město s lesem v povzdálí.
Občané v něm všichni žili život poklidný,
houbařili, farmařili, prozívali dny.

Žili tam jen dobří lidé: moudrý starosta,
silný kovář, hbitý mlynář – parta radostná!
Každý slušný občan města s nimi sedával,
spolu s nimi popíjel a s nimi nadával.

Nebýt toho zlého draka, strašné obludy,
nic občanům nenaruší jejich osudy.
Uvidíte, co se stane, co se semele,
když se s drakem jedná zbrkle, milí přátelé.

Sbor mizí. Jsme v hospodě. Hostinský čistí stůl. Babička plete. Dorotka je zoufalstvím bez sebe.

Dorotka: Ach, milá babičko, já si nikdy nevyberu.
Babička: V hospodě si, Dorotko, vybereš. Sem chodí mužských, že podlahy nevidíš.
Dorotka: Ale co když se mi nebude žádný líbit?
Babička: Ale to víš, že bude. Podívej: starosta. Urostlý, v očích mu jiskří, tělo samý sval a šlacha. A je študovanej. A takoví jsou tu nás na městečku všichni, Dorotko.

Vchází starosta. Hostinský jej uctivě usadí.

Starosta: Pivo!
Dorotka: Jé, já bych ho chtěla, babičko.
Babička: Jenže je ženatej. Vyber si radši někoho, kdo se živí poctivě. Jako tady kovář. To je taky silák a krasavec. Hruď má jako podstavec a není to pitomec.

Vchází kovář a usedá ke starostovi, který míchá karty.

Dorotka: Když on je na mě moc veliký, babičko.

Vchází mlynář.

Babička: A co třeba mlynář, ten by se ti nelíbil? Šaty jako z vodních pěn a vůbec pěkně ustrojen. Tváře veselé, ruce hbité.
Dorotka: Líbil. Jé, já bych ho chtěla, babičko.
Babička: Aby ne. Mlýn má největší široko daleko.
Dorotka: Já nechci do mlýna. Mlýn je na mě moc veliký, babičko.

Vchází Čupera.

Babička: A co takový Čupera? Ten má peníze, má dukáty, chalupu dostal od táty.
Dorotka: Ten by se mi líbil. Jé, já bych ho chtěla, babičko.
Babička: Aby ne. Má největší statek široko daleko.
Dorotka: Já nechci na statek. Statek je na mě moc veliký, babičko.
Babička: A co takový uhlíř? Ten určitě nic velikýho nemá.
Dorotka: Uhlíř nic velikého nemá? Ach, já si nikdy nevyberu.

Starosta, Čupera, Mlynář a Kovář mažou karty. Babička stále plete, Dorotka jí podává klubíčka. Hostinský je kdesi ve sklepě.

Mlynář: Pivo!
Čupera: Pivo!
Mlynář: To je doba, než něco přinese. Nějak nám to tady nefunguje, starosto.
Kovář: To je hrozný, dneska snad už nikdo nepracuje.
Starosta: Jo, jo. Nejsou lidi na práci!
Kovář: Pivo!
Čupera: Taky vás chlapi tak štve, když se někdo fláká?
Mlynář: Bodéť!
Starosta: A dneska se fláka kde kdo!
Čupera: Hostinskej, co děláš?
Hostinský /zpoza scény/ Flákám se.
Mlynář: Co říká, Čupero?
Čupera: Hostinskej, co že to děláš?
Hostinský: /zpoza scény/ Narážim!
Mlynář: Co říká, Čupero?
Čupera: Naráží.

Zpoza scény se ozývají rány, pak Hostinského výkřik bolesti. „Do prdele!“

Kovář: Ty jo, dneska to bude v práci hrozný. Už to vidim, to bude frmol!
Mlynář: Frmol má každej, kováři. Jenom hospoda se fláká!
Čupera: A uhlíř se taky fláká.
Kovář: To je fakt. Kde je vubec uhlíř?
Mlynář: Někde se fláká.
Starosta: No jo, uhlíř, přičmoudlej.

Všichni se smějí.

Čupera: Jasně, přivandrovalec se vždycky fláká.
Mlynář: Pivo!
Hostinský: /zpoza scény/ Narážim!

Naštvaný Hostinský přejde přes scénu.

Mlynář: Co to říkal, kováři?
Kovář: Nevim, prej naráží.
Čupera: Ty jo, hostinskej, seš v pracovní době, ne?

Hostinský se s odhodlaným výrazem přechází zpět. Nese si velkou palici.


Starosta: Ta pracovní morálka dneska hrozně upadá. Jde to od desíti k pěti.
Mlynář: Zlatá slova, starosto.
Starosta: Kam ten svět spěje, když se ani v pracovní době nedělá!
Kovář: Dneska aby člověk ani nešel do práce. To pomalu nemá cenu někam chodit.
Čupera: To je fakt, kováři. Furt dřeš, a stejně z toho nic nemáš.
Mlynář: Jediný z toho máš.
Kovář: Tak, tak. Pivo!
Mlynář: Ale houby pivo. Tady ani to pivo nemáš, rozumíš.
Kovář: No, to nemám, to je fakt.
Čupera: Pivo!
Hostinský: /zpoza scény/ Narážim!

Rány. Všichni naslouchají, jestli se opět majzne. Pak ticho.


Kovář: Kde je uhlíř?
Mlynář: No jo, kde je uhlíř? Přičmoudlej, he he?
Čupera: Hele ho, přičmoudlo.

Vchází Uhlíř. Usedá na stoličku mimo společnost.

Dorotka: /užasle/ Ten je ale čérnej!
Kovář: Uhlíři, kde ses flákal?
Čupera: Tys zase makal, viď?
Mlynář: Von maká jak černej!
Uhlíř: Já myslel, že mě máte rádi…
Kovář: Ale to víš, že tě máme rádi.
Mlynář: Bodeť. Vždyť jsi skoro… skoro jeden z nás!

Všichni se řehoní.

Kovář: Si dneska makal, viď!
Uhlíř: No jo, no. Pořád je spousta práce.
Čupera: To jo. A pořád je z toho hovno!
Mlynář: Ale houby hovno. Tady ani to hovno nemáš...

Vstupuje Kazatel.

Mlynář: Dobrý den, pane velebný!
Kazatel: Dobrý! Dobrý! Dobrý je náš prostý lid. Nekalosti v něm není žádné. V potu tváře obdělávav své pole nemyslí český člověk na hříchy a odpočívav po své práci raduje se střídmě a pokojně – chválivše při tom boží jméno.
Mlynář: Bodéť!

Vchází hostinský, v jedné ruce korbely, v druhé palici, utěrku kolem krku, upocený.

Hostinský: Tak tady nesu to pivo
Všichni: Sláva!

Všichni popíjejí a zpívají.

Napijem se, nenapijem,
kdo to za nás zaplatí?
Pil náš dědek, pila bába,
pít se prostě vyplatí.
Napijem se, nebo ne,
kdo to za nás zatáhne?

Napijem se, nenapijem,
kdo to za nás zaplatí?
Další rundu, další rundu,
my jsme chlapy bohatí.
Napijem se, nebo ne,
kdo to za nás zatáhne?

Napijem se, nenapijem,
kdo to za nás zaplatí?
Popíjej a užívej si,
mládí se už nevrátí.
Napijem se, nebo ne,
kdo to za nás zatáhne?

Napijem se, nenapijem,
kdo to za nás zaplatí?
Dneska pijem na sekyru,
však to někdo zaplatí.
Napijem se, nebo ne,
on to někdo zatáhne.

Hostinský: Ještě něco, pánové?
Kazatel: Byla-li by dobrý muži sklenka pramenité vody?
Hostinský: Jo, vody? No, tak tu budu muset narazit.
Kazatel: Naraž mi ji, dobrý muži, naraž.
Hostinský: Jak je ctěná libost.
Kazatel: Štědrý je zdejší lid. Není v něm lsti ni přetvářky. To není jako ve městech, v těch Sodomách a Gomorách dnešních, kde člověk člověku nevěří a jen o sebe se stará. Zde je lid spojen úctou a pokorou. Láska mezi lidmi je zde čistá a člověk k člověku má blízko jako bratr k bratru.

Do kázání se ve vhodný okamžik ozývají rány a hlášky od karet: „Ty vole, proč’s neflekoval?“ Po kázání Hostinský přinese Kazateli na zvláštním podnosu sklenici vody.


Kazatel: Děkuji ti z celého srdce.
Uhlíř: Mohl bych, prosím, dostat pivo?
Hostinský: Máš peníze?
Uhlíř: Nemám. Ale já myslel, že mi dáš na sekeru.
Hostinský: A máš s sebou sekeru?
Uhlíř: Nemám.
Hostinský: Tak na ni taky nedostaneš.
Uhlíř: A co na lopatku?

Uhlíř vytahuje lopatku. Hostinský si ji neochotně vezme.


Hostinský: Teda, to jsou dneska kšefty. Přivandruje si kdoví odkud, sekeru nemá, fláká se, v pracovní době si chodí do hospody, brble, brble...

Hostinský jen mávne rukou, vezme si od Uhlíře lopatku a přinese mu pivo.

Starosta: Mícháš, Čupero.
Čupera: Ba ne, já musím.
Kovář: Héj, kam valíš? Nejni ani poledne a von už se pakuje.
Čupera: Jdu se podívat, jestli mi někdo nekrade krávy. Uhlíř je sice tady… Ale stejně je půjdu radši vomrknout.

Čupera odchází ze scény.

Kazatel: Co Čech, to dříč. Celý den se náš zemědělec lopotí, jen aby ty jeho krávy měly co do huby.
Mlynář: Jo, krávy. Nejde mu karta a jde si dát pár es do rukávu. Jinak to nevidim.
Kovář: Dáme ještě?
Uhlíř: Nemohl bych si zahrát s vámi.
Starosta: Uhodls. Nemoh. /počítá peníze/
Uhlíř: Tak promiňte.
Starosta: Dneska jsem opět vyhrál, pánové. Na celé čáře.
Mlynář: Vy jste starej valchář, na vás si jen tak nepřijdem, starosto.
Kovář: Máš recht. Ale je to stejně zvláštní, co? Všechny peníze vždycky vyhrajou ty samý lidi. Holt, někdo má prostě štěstí.


II. JEDNÁNÍ – Dorotka nalézá

V hospodě je idyla. Chlapi mažou karty a nikoho si nevšímají. Uhlíř žmoulá svoje malé pivo, Kazatel je zabrán do modlení. A Dorotka je jako ve snách.

Babička: Tak co jim říkáš, Dorotko? Nepadl ti přeci jen nějaký z těch švarných galánů do oka? Dorotko? Dorotko!

Dorotka je naprosto unešená přívalem dříve nepoznaných citů…

Dorotka: Ach… padl, babičko.
Babička: A který z těch švarných galánů ti padl do oka?
Dorotka: Ach… babičko, on tak krásně mluvil. Tak upřímně. Tak čistě. Až mne u sérdce vzalo.
Babička: Aby to čert spral, o kom to mluvíš, Dorotko?
Dorotka: Ach, je takový nevinný, čistý a ach a krásný. Ach, babičko, já bych ho tak ach chtěla. Je totiž právě takový… ach… jakého bych chtěla…
Babička: Rozmyslela ses, Dorotko, rozmyslelas? Na své štěstís dobřes pomyslelas?
Dorotka: Mé štěstís je u něj, babičko. Ach, půjdu s ním kamkoli. Ach, kamkoli.
Babička: Tak to je láska jako trám, děvče. Jako plamen. A kdo je ten švarný galán? Kdo si získal tvé srdce, tvé srdéčko?
Dorotka: Ach, babičko, ach, pan kazatel, pan kazatel.
Babička: Ten? Ten mimoň? Ten do sebe zahleděný městský náfuka? Ten blouznivý patrón bez peněz?
Dorotka: Ach, ano. Ten.

Dorotka celá zasněná padá Kazateli k nohám. Ten je štěstím bez sebe z té poctivé a prosté lásky, kterou mu ona dobrá děvečka přináší…


Mlynář: Pivo!
Kovář: Kde je Čupera? Snad tam ty krávy vážně nepočítá?
Starosta: No, co ty víš, Uhlíř je sice tady, ale jak se říká, čert nikdy nespí. Třeba mu vážně ňáká chybí.
Uhlíř: A proč by měla nějaká chybět?
Kazatel: Bratři, bděme! Ďábel naslouchá a dává pozor, klade léčky a láká z cesty boží na cestu hříchu! Z nebes se pak nad cestou snese černý mrak a vše pohltí, vše pohltí, vše pohltí, vše pohltí, vše pohltí…

Kazatel padá dolů přitahován Dorotčinými… rukama.

Mlynář: Jo, vidíš, jak to tady pan kazatel všechno zná. Přilítne ti… drak a máš po kravách.
Uhlíř: Drak? On tu je nějaký drak?
Hostinský: /přináší pivo/ No jasně uhlíři, že je tu drak. Žije v horách za lesem. Občas si takhle slítne do údolí, sežere dvě tři kravky a zase se vrátí do hor. Když nejni hladovej.
Uhlíř: A co když je hladovej?
Hostinský: No tak to i čtyři nebo pět.

Přichází Čupera.

Kovář: Tě Bůh! Tak kolik ti jich sežral?
Čupera: Čeho?
Kovář: Krav přece.
Čupera: Kdo?
Mlynář: Drak přece. Ten drak z hor.
Čupera: Jo tén. Nó... čtyři nebo pět.
Uhlíř: Opravdu?
Čupera: Jo, dneska byl nějakej hladovej.
Uhlíř: To je strašné. Slyšel jste to, pane kazateli? Prý tu byl drak.
Kazatel: Chraňte se. Chraňte se, bratři, ještěrů z pekel. Ale kdepak s drakem na českého člověka! Český člověk se draků neleká. Na prsou nosí lva, na rameni sokola a v srdci mu oheň plá!

Kazatel se od této chvíle věnuje jen a jen Dorotce…

Čupera: Pivo!
Starosta: /míchaje karty/ Dáme ještě?
Čupera: Jasně... Ale dneska se ten drak choval nějak divně. Nažral se krav, vzlétnul, tak nějak divně se ve vzduchu zakýval a ne že by letěl pěkně k horám, namířil si to rovnou do lesa.
Uhlíř: Do mýho lesa?
Starosta: Jak do tvýho lesa? Les patří nám všem.
Mlynář: Bodéť.
Uhlíř: Do našeho lesa?
Starosta: Nám všem, tobě ne.
Uhlíř: Do vašeho lesa?
Čupera: Jo, asi se mu pro ty krávy nechce lítat tak daleko.
Hostinský: Já si myslím, že ztloustnul. Prostě se příliš častým přežíráním dopracoval do té fáze, do které se každý z nás jednou dostane.
Mlynář: Pivo!
Hostinský: Jasně, až na mně. Protože mně pupek od toho věčnýho lítání prostě nenaroste.
Kovář: Tak co bude? Jsme tady u Suchánků nebo co?
Hostinský: Ale vždyť už jdu. Porát.
Uhlíř: A co s tím drakem? Co budete dělat?
Mlynář: Co my s ním uděláme, je na nás uhlíři.
Kovář: Jo, tobě do toho nic není.
Starosta: Když budeme chtít, můžeme toho draka klidně v lese nechat.
Uhlíř: Ale to přeci nejde. To bych vám nemohl v lese pálit uhlí.
Kovář: To je pravda, starosto, uhlí potřebujem.
Starosta: Však my taky neříkáme, že nebudeme nic dělat.
Čupera: My totiž, na rozdíl o tebe, umíme problémy vyřešit.
Mlynář: My si takhle dáme hlavy dohromady a je to.
Starosta: My se totiž jen tak nějakýho draka neleknem.
Kovář: My, když budeme chtít, můžeme klidně draka vyřídit jedním máchnutím.
Uhlíř: Vážně?
Hostinský: Copak nevidíš, jakej je náš kovář silák?
Uhlíř: No, to asi je.
Čupera: Ten, když bouchne tak se zem třese.
Mlynář: Až stromy padají.
Starosta: Až skály pukají.
Hostinský: Až se hory zelenají. /přináší pivo/ Tady to máte.
Uhlíř: To je opravdu silák. Tak to ty, kováři, toho draka porazíš, viď.
Kovář: No, kdyby na to přišlo, tak se to dá.
Mlynář: Bodeť.
Čupera: Ale my nenecháme našeho kováře ve štychu, abys věděl, uhlíři.
Starosta: Tak, tak. My tu řešíme problémy společně a zodpovědně. Tak totiž vzniká jistota prosperity.
Mlynář: Zlatá slova!
Kovář: Vidíš, jakej je náš starosta hlava študovaná.
Čupera: A mazaná.
Hostinský: A zmazaná.
Mlynář: Kdepak, náš starosta se jen tak ničeho nezalekne.
Čupera: A když se do něčeho dá… to máš vidět.
Kovář: To bys čubrněl, co náš starosta dokáže vymyslet!
Hostinský: Jo, co náš starosta někdy dokáže vymyslet.
Mlynář: Bodéť
Uhlíř: Hm. Tak to on je asi opravdu chytrý člověk.
Kovář: To je.
Čupera: A když se k jeho bystré mysli přidají šikovné ruce pana mlynáře…
Starosta: A síla pana kováře.
Hostinský: A peníze pana statkáře…
Čupera: Tak je každý problém předem vyřešen.
Uhlíř: Aha. A co teda s tím drakem v lese uděláte?
Kovář: No, co by? Takhle si dáme hlavy dohromady a je to.
Mlynář: Jo, my se totiž jen tak nějakýho draka neleknem.
Starosta: My totiž, na rozdíl o tebe, umíme problémy vyřešit.
Čupera: My, když budeme chtít, můžeme klidně draka vyřídit jedním máchnutím. Co máchnutím, jedním škrtnutím!
Uhlíř: To jste všechno říkali, ale jak to teda uděláte?
Kovář: A co ty se do toho furt vrtáš, co?
Mlynář: Hele, je to jednoduchý. Prostě… Jedním… škrnutím? Jak je ten plán Čupero?
Čupera: No, to navrhoval tady kovář, ne?
Kovář: Já říkal jedním máchnutím. Se škrtama má nejvíc zkušeností tady starosta.
Starosta: Myslím, že mé škrty na draka neplatí. Tady je jakékoli škrtání neúčinné.
Uhlíř: Škrtání?

Hostinský přináší doutníky a sirky.

Hostinský: Pánové, je libo doutníček?
Mlynář: Co starosto? /Zapaluje si vlastní dýmku/ Jak to teda bude s tím škrtáním?

Mlynář hodí sirky Čuperovi. Ten s nimi provokativně zachřestí na uhlíře.

Čupera: No, to není tak docela od cesty.
Uhlíř: Snad nechcete zapálit les?
Starosta: Vidíte, to je nápad, spálit les.
Mlynář: Bodéť. Jedním škrtnutím.
Uhlíř: Ale to přeci nemůžete!
Starosta: Jak nemůžeme?
Uhlíř: Vždyť já v tom lese bydlím!
Kovář: Hele, jak si dovoluje, přivandrovalec jedna začouzená.
Čupera: Les je náš a ty nemáš co mluvit, uhlíři.
Mlynář: Co my s ním uděláme je na nás, abys věděl.
Kovář: Jo, jak se rozhodnem, tak to taky bude.
Uhlíř: Nemůžete ho ale přece spálit.
Starosta: Ale to víš, že můžeme.
Uhlíř: To byste přece neudělali.
Čupera: A to si piš, že udělali.
Mlynář: Co udělali, my to uděláme. Moc si myslíš, abys věděl.
Kovář: Pravda, mlynáři. Žádný začouzený přičmoudlo nám nebude říkat, co budeme dělat s naším lesem.
Starosta: Porada.

Chlapi dávají hlavy dohromady.

Uhlíř: Pane kazateli, oni chtějí spálit les!

Kazatel se celou dobu muchlá s Dorotkou…

Kazatel: Andělé s nebes volají: Milujeme vás a pomáháme vám. Plamen lásky plá v každém z nás. Vzpomeňme andělů a milujme se!
Uhlíř: A sakra! Babičko, řekněte jim něco!
Babička: Ti mají svou hlavu, chlapče.
Uhlíř: Ale oni to vážně udělají.

Chlapi se doradili.

Starosta: To nebude problém, pánové. Hostinskej?!
Hostinský: /ostentativně přiskočí/ K službám.
Starosta: Pučíš nám sirky?
Hostinský: Si je pučte, když je neztratíte.
Čupera: Nemějte strach.

Čupera, Starosta, Kovář a Mlynář odcházejí.

Kovář: A ne, že nám vypiješ pivo, uhlíři.
Mlynář: Dávejte tu na něj bacha babi.
Starosta: Jo, je to hroznej vyžírka.
Čupera: Jdeš s náma, kazatelskej?
Kazatel: Cože?
Mlynář: Čupera se tě ptá, jestli jdeš s náma pálit.
Kazatel: Ach, jistě, dobří lidé. Pomohu vám s vaší prací. Milujte se a množte se, nechť plamen lásky ve vás plá věčně!
Dorotka: Nechoď s nima.
Kazatel: Pán volá. Musím. Ach, pane můj. Již jdu! Již jdu!

Kazatel následuje čtveřici odcházejících. V hospodě zůstává Babička, Dorotka, Uhlíř a Hostinský – ten sklízí ze stolu.

Babička: Tak to vidíš, Dorotko.
Dorotka: Ach, babičko, ach.
Babička: Co ach, Dorotko? Co ach?
Dorotka: Ach, já si nikdy nevyberu.

Na scénu vchází dav paličů. Hospoda se během jejich zpěvu ztrácí v kouři…

Do lesa přilít drak
občané ctihodní
nezalekli se však
vyšli naň s pochodní

Čupera, starosta,
kovář a mlynář též.
Drak ať se přichystá
na cestu do nebés.

Občané odvážní
kráčejí odvážně
A ten drak zákeřný
skrývá se zákeřně.


zastaví před lesem
zapálí pochodně
drak bude odpraven
rychle a výhodně

Už hoří první strom
už hoří celý les
kouř stoupá do nebes
Od stromů chytla ves

Už hoří chalupy
už hoří stodoly
hoří i kovárna
a krávy na poli

Už hoří radnice
už hoří náměstí
hoří i zadnice
nevalné pověsti


III. JEDNÁNÍ – Dorotka nalezla

Hořící hospoda. Dorotka je uvězněná v plamenech. Hrdinný Uhlíř neváhá a začíná zápasit s plameny. Nakonec Dorotku zachrání a vynáší ji z ohně. Dorotka se probírá z mrákot uhlířovi v náručí.

Dorotka: Ach. Babičko. Babičko? Ach, uhlíři.
Uhlíř: Ahoj, Dorotko.
Dorotka: Tys mne zachránil, uhlíři.
Uhlíř: Jo, no.
Dorotka: Ach a jak jsi mne dostal z plamenů?
Uhlíř: Sem tě vytáh.
Dorotka: A to jsi se nebál?
Uhlíř: No, bál. Ale kvůli tobě, Dorotko…
Dorotka: Kvůli mně jsi šel do ohně?
Uhlíř: Stejně se každej den…
Dorotka: Ach.
Uhlíř: … hrabu v žhavým popelu.
Dorotka: Ach.
Uhlíř: Já se s tím moc neseru.
Dorotka: Ach.

Přichází babička a v závěsu za ní hostinský. Ten je po čertech nasraný.

Babička: Dorotko! Děvče, ty žiješ!
Dorotka: Ach, babičko. To uhlíř mne zachránil.

Dorotka s babičkou se obejmou.

Hostinský: Tak tady přece někde musej bejt! Uhlíři, kde jsou ti lotři?
Uhlíř: Jací lotři?
Hostinský: Nedělej, že nevíš, lotře. Jak tě znám, určitě pečeš s nima. Všichni jste stejní lotři. Starosta, Čupera, mlynář, kovář, všechno tatáž pakáž.
Babička: Co tady hubujete, hostinskej? Copak uhlíř může za to, že vám shořela hospoda?
Hostinský: Je to stejnej lotr jako ostatní.

Přichází PéČé (paličská čtyřka). Všichni od hlavy k patě umounění jako uhlíř.

Hostinský: Tady jste, vy paliči. No, pojďte sem, hezky před lidi. To mně zajímá, co jim povíte. Tak mluvte.
Starosta: Občané, abyste rozuměli, my to nemysleli zle.
Čupera: Jo, my vás vlastně zbavili draka.
Kovář: Když se pálí les, létají jiskry.
Mlynář: To se s tím přece tak nějak počítalo, že…
Dorotka: A kde je pan kazatel?
Starosta: Ten? Ten tam zvostal
Kazatel: Nezvostal! Bratři, drak je pryč! Radujte se, neboť vaše trápení zničil oheň a odvál vítr.
Hostinský: Ty bídáku, vždyť jste spálili město!

Hostinský velmi tvrdě třese Kazatelem. Kazatel je jat spravedlivým opovržením.

Kazatel: Ach, ty malomyslný maloměstský malopodnikateli! Oplácíš dobru zlem! Zbavím tě draka a ty mnou třeseš!
Mlynář: Pustíš ho, hostinskej.
Kovář: Hele ho, jak si vyskakuje, pingl jeden ucaprcanej.
Čupera: Teď jsi teda narazil, hostinskej.
Hostinský: Já, že jsem narazil?
Starosta: Tys to přece byl, kdo pořád narážel.
Mlynář: A pořád jsi nám nalíval.
Kovář: A pořád jsi nás naváděl.
Čupera: Tys nám sirky dal!
Hostinský: Jakže?
Kovář: Prostě za všechno můžeš v posledku ty, hostinskej.
Čupera: Starosto, co s ním uděláme?
Starosta: Toť jasné! Upálíme ho.
Hostinský: No, tak chlapi, přece se nebudeme hnedle hádat, ne? Uklidníme se, že jo. Pěkně s rozvahou se zamyslíme, jak to vlastně začalo. Takže, spálit les navrhl… Čupera!
Čupera: Jak, já?
Všichni: Upálit Čuperu! Upálit Čuperu!
Čupera: Lidi, já přece o pálení nestál. To kovář!
Všichni: Upálit kováře! Upálit kováře!
Kovář: Lidi, mně přece znáte, já bych… to všechno mlynář!
Všichni: Upálit mlynáře! Upálit mlynáře!
Mlynář: Mně ne, za všechno může starosta.
Všichni: Upálit starostu! Upálit starostu.
Starosta: Tak dost! Občané, je přeci nemožné abych já za to mohl moct. Ale, a nyní se ptejme všichni, kdo? Kdo podněcoval? Kdo naváděl? Kdo nepracoval? Kdo na lopatku popíjel? Ptám se kdo a sám si odpovím. Uhlíř. U něj hledejme vinu, u něj hledejme příčinu.
Uhlíř: Co? U mě?
Hostinský: To je pravda, na lopatku popíjel.
Uhlíř: A oni zase na sekeru.
Kovář: A že se flákal, to jsme všichni viděli.
Uhlíř: Vždyť vy jste taky nepracovali.
Čupera: A to jsme ho tu měli tak rádi.
Mlynář: Bodéť. Přičmoudlo jedno.
Starosta: A vděk žádný.
Uhlíř: Byl jsem vám vděčný.
Kovář: V lese jsme tě nechali.
Mlynář: A co od tebe dostali?
Čupera: Hovno.
Mlynář: Ale houby hovno. Ani prd.
Uhlíř: Ale uhlí ode mě, to vám bylo dobrý, co?
Hostinský: A pořád jen tak posedával.
Kovář: A nepracoval.
Mlynář: A popíjel
Čupera: A podněcoval – dělejte něco s tím drakem, dělejte něco s tím drakem.
Uhlíř: A to jako, že jsem měl mlčet?
Starosta: Kdybys do nás nerejpal, město mohlo stát.
Čupera: Nebejt tebe, tak není důvod na nějakýho draka chodit.
Hostinský: Takže za všechno může uhlíř. Upálit uhlíře!
Všichni: Upálit uhlíře, upálit uhlíře!

Dorotka vpadne do rozvášněného davu. Ne že by ji někdo v první chvíli poslouchal, ale pak se přeci jen prosadí…


Dorotka: Vždyť to není pravda!
Čupera: Ty se do toho nepleť.
Dorotka: Uhlíř mě zachránil z plamenů, abyste věděli!
Kovář: No, bóže, to je toho!
Dorotka: On vám říkal, ať les nepálíte. A co jste udělali? Vy jste ten les spálili! Sami si za to můžete, nás nechte na pokoji!
Uhlíř: Pravda, Dorotko! Sami jste si les spálili. Vaše řeči na tom nic nezmění. Očerňujte si mně, jak chcete, popel města padá stejně na vaši hlavu! Dejte nám pokoj a nechte nás s pánem bohem.
Kazatel: S pánem bohem... Já vím, uhlíři, co se tady občanům snažíš říct.

Kazatel zastaví Dorotku s Uhlířem při odchodu. Vstoupí mezi ně a Uhlíře přepošle do spárů občanů.

Kazatel: Ty se nám všem prostě jen snažíš sdělit, že nezáleží na tom, co člověk dělá, říká či si myslí, zda je umouněný, hodný či černý.

Při těchto slovech uhlíř zápasí s chlapy, kteří ho vestoje křižují. Kovář po pravici, Čupera po levici. Starosta vše spokojeně pozoruje. Hostinský s Mlynářem komentují.


Kazatel: Protože každý má právo…
Hostinský: Na pořádnou nakládačku.
Kazatel: …na odpuštění. Protože každý si zaslouží…
Mlynáři: Ten si zaslouží, jen co je pravda!
Kazatel: …lásku boží, lásku vesmíru. A proto ti teď i my všichni, co jsme tady,
Hostinský: Dáme co proto, ty přičmoudlo!
Kazatel: …odpouštíme a bereme tě zpátky mezi sebe.
Čupera: To jako, že mu odpustíme, jo?
Kovář: Konečně, proč ne? Vždyť přeci každý… každý si zaslouží odpuštění, ne?
Čupera: Jo, to je pravda.
Mlynář: Ano, každý z nás si zaslouží odpuštění.
Starosta: Občané, odpusťme si nyní každý jaksi sobě takříkajíc a začněme s čistým štítem znovu, od začátku.
Mlynář: Zlatá slova, starosto!
Starosta: Postavme znovu naše město a žijme poklidně jako dosud.
Čupera: Správně! Ať žije starosta! Ať žije nové město!
Všichni: Ať žije starosta! Ať žije nové město! Ať žije starosta! Ať žije nové město!

Uhlíř se s Dorotkou beze slova vytratí.

Čupera: Navrhuji, aby jako první událost v dějinách našeho nového město bylo všeobecné odpuštění všeho všem!
Všichni: Sláva!
Hostinský: Počkat! Takže my teda tomu uhlířovi odpustíme, i když mi spálil hospodu?
Čupera: No jistě, když všem, tak všem.
Hostinský: A kde je uhlíř?
Kovář: No jo, kde je uhlíř?
Mlynář: Přičmoudlo, he he.
Starosta: Babičko, kam zmizel uhlíř?
Babička: Cože?
Všichni: Kam šel uhlíř, babi.
Babička: Do lesa, chlapci. Odešli s Dorotkou do lesa.
Starosta: Do našeho lesa?
Čupera: Ale vždyť mi přeci les nemáme, babi!
Babička: Cože?
Všichni: My přeci nemáme les.
Babička: Jak to, že nemáme les?
Hostinský: Vždyť my jsme ho přeci…
Všichni: My jsme náš les spálili!
Babička: Chvála Bohu, chlapci, chvála Bohu.

Závěrečná píseň aneb zcizovací úderná tečka.

V pohraničí
svině kvičí,
český živel lesy ničí.
Lesní porost plochu ztrácí.
Pálí, kácí
darebáci.

Lotři!

Demonstrace,
obligace,
nákladná je kultivace.
Zahraniční delegace,
škoda práce,
rezignace.

Lotři!

V rezervaci
vzácní ptáci
hnízda mají, také draci.
„Bezpečnost je priorita.“
autorita
od koryta

Lotři!

„Každou chvíli
draci sílí,
už aby les vypálili!“
Zbyla jenom zem, co vzdychá,
výtka tichá,
plná břicha

Lotři.

přidáno 07.05.2015 - 21:09
Pěkný :-)
přidáno 21.01.2015 - 20:31
Singularis: :-D
přidáno 21.01.2015 - 19:37
Povedená komedie se sociální tématikou, využívá stereotypy (není nijak zvlášť vysvětleno, proč se od Uhlíře očekává, že bude krást krávy) a nevyvolá žádné zásadnější překvapení (snad jen to, že ten les nakonec opravdu vypálí, ale to je spíš moje předpojatost, a také to, že si Dorotka zprvu vybere Kazatele, když to už od začátku vypadá, že by si měla vybrat Uhlíře).

Nejvíc mě pobavilo "do mýho lesa/do našeho lesa/do vašeho lesa" :-D a zcela absurdní myšlenka Kazatele na konci: "Ty se nám všem prostě jen snažíš sdělit, že nezáleží na tom, co člověk dělá, říká či si myslí, zda je umouněný, hodný či černý." :-D Celkově se mi líbilo, jak je Kazatel úplně "mimo realitu", hlavně ze začátku je to hodně povedené, ke konci už víc reaguje na to, co se děje.

Mám trochu výhrady k tomu, že III. jednání se jmenuje stejně jako II., když už, tak bych to třetí pojmenoval třeba "Dorotka nalézá znovu a lépe". Také se mi trochu nelíbí, že Kazatel oslovuje jen "Bratři", možná je to zlozvyk z kláštera, ale když mluví k veřejnosti, určitě by ji měl oslovovat "bratři a sestry" (případně, kdyby si chtěl hrát na genderově korektního kazatele, "sestry a bratři", ale to by se do této hry rozhodně nehodilo).

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pozor na draka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Benjamin Lovel
Předchozí dílo autora : Vánoční smlouvání

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku