01.02.2015
4
1217 (14)
0
v měsíční půlnoci na tkaničkách
toužíme po bezvědomí ticha
po vzdušných zámcích v plamenech
krása chodí po špičkách
v proudu slov a emocí
utoneme bez poznání žáru
co zítřek spálí na popel

až se zvony rozezní
a do kapek rosy se schová strach
do nejhlubších pekel
nechej mě jít samotnou
třeba si to zasloužím
za to že miluji se s tmou
za svítání konvencí
a nestydím se přiznat
že jiná být nechci

Ze sbírky: Střípky II.
 03.02.2015 12:06
Zajímavé čtení. Dokážu se ztotožnit s tou myšlenkou :)
 02.02.2015 20:13
 j.f.julián
asi se mi líbí...
Je vždy liché číst 10 různých věcí po sobě, ale mám dobrý pocit, jen neproniknu tak rychle...
 01.02.2015 22:03
Zamila: Nechci, no. :D Ona je to spíš taková pocitovka poskládaná z různých obrazů, co se mi honily hlavou. A než bych na to našla vhodné rýmy, tak by tam ty obrazy už nebyly. :)
 01.02.2015 21:23
 Zamila
"Za to že miluji se s tmou
za svítání konvencí."

To je pěkný, tohleto :-) Jinak je to na mě ale příliš volná a nevýrazná báseň ... Zrovna tady by se hodil korzet na verše a trochu toho vzdoru ;-) Ale někomu se určitě zalíbí. Jen to není můj styl, no. Ale chápu, že jiná být nechceš :-D ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.