Lesní požár šampaňským hasíš

Ze žaludku velkoměsta
střevy na užší předměstí
potichu kolem řeky jít

Vysmrkat se do prstů
vyčůrat do větru
ráno nechat zuby u bobří hráze
celý den pak plavat rašelinou
na zpuchřelé nule držet si odstup
rozhazovat slova po Slovanech
vaječnici s sebou

Promrskat víkend
vrátit se pro dvě koruny
poslouchat paní co vstávala ve tři
ventilky v uších pomahačových
zapomenou čísla od baráků
bez dluhů k osudu náhodami dál
lepit rozfoukané k okoukaným
z čel aparatur čidly pohupují
krajinou válem zvlněnou

Mozoly na dálnicích
stovky kilometrů bez světel
paprsky z mincí povzbudí
dobrovolně vše pro rodinu
nazí šplhat po kmeni araukárie
potrestaní za nevinnost
okradeni dobrou radou

Ale víš jak

Žasnout zhasnout
vrátit se bez důkazu
k božímu soudu
vrávorat o něco tmavější
vytrousit pár nových vět zacuchaných
kdo měl víc smazat modrou rtěnkou
hlavně, že jsou pořád spolu
carmenére a ten její malbec
bonarda, ruka na stehně
první poslední noci
v obrubách nebes
drobné víry
co ten velký stejnak neotočí
výhledem na požár
hasit síly k odhodlání
budováním rádoby uspět

No, to by stačilo. Celej život proflákat, to je umění! K zbláznění. Cíga s kapslemi s citrónovou trávou, čoudící Chaiten, bordel v účtech, stotunové kusy ledu řítící se do jezera, ptáci, co se nebojí lidí, řeky, že by se z nich dala točit voda pro kojence. Pohanský klídek.