Melanie Navrátil uspořádá setkání bývalých spolužáků, zjišťuje však, že už nejsou takoví, jaké si je pamatuje. Vojtěch Verner přinese systém odznaků k navazování mezilidských vztahů. Astra přijde nalíčená jako Kleopatra a bude zklamaná z toho, že ji ostatní neobdivují tak, jak by si představovala. Stránky seriálu: http://ekrejcixf.sweb.cz Scénář na webu: http://ekrejcixf.sweb.cz/s02e01_s.htm
přidáno 01.01.2015
hodnoceno 3
čteno 950(6)
posláno 0
Osoby
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 19) -- student
JIŘÍ ZEMAN (muž, 9) -- dítě
HANA ZEMANOVÁ (žena, 33) -- dáda dítěte
DITA NAVRÁTIL (žena, 43) -- dáda Melanie Navrátil
FILIP NAVRÁTIL (muž, 15) -- student, bratr Melanie Navrátil; růžové tričko, černé legíny, třpytivé rty a nehty na rukou
ESTER KREJČÍ (žena, 20) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 20) -- student
LARIS (muž, 19) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 20) -- identická sestra Barbory Janů; oblečená stejně jako ona
BARBORA JANŮ (žena, 20) -- identická sestra Tamary Janů; venku na sobě má bílé tričko s dlouhým rukávem a bílé kalhoty
KŇOUR (muž, 23) -- student
VOJTĚCH VERNER (muž, 19) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 19) -- student
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 20) -- student
ASTRA (žena, 20) -- student
SLUHA 1 (žena, 22) -- Astřin sluha
SLUHA 2 (žena, 22) -- Astřin sluha
PRACOVNÍK INFORMACÍ (MUŽ, 42) -- zaměstnanec hypermarketu
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč



1. Čas (1)

(Titulek:) Čtvrtek 27. 10. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čtvrtek 27. října 2011 v České republice.



2. Hledání ztracené dády

Hypermarket poblíž oddělení lahůdek, den. Po obchodě pobíhá Jiří Zeman, je smutný, slzí. Přiběhne ke dvojici lidí, kteří spolu mluví.

JIŘÍ ZEMAN: (zašeptá:) Neviděli jste maminku?

Lidé si ho ani nevšimnou. Jiří Zeman běží dál. Kolem jede osoba s naplněným vozíkem.

JIŘÍ ZEMAN: (na osobu:) Kde je máma?

Jiří Zeman se zastaví, ale osoba s vozíkem jede dál. Jiří Zeman se zřetelně rozpláče.

Přijde k němu Melanie Navrátil.

MELANIE NAVRÁTIL: Co se stalo?

JIŘÍ ZEMAN: Máma! Ztratil jsem mámu.

MELANIE NAVRÁTIL: Ztratil? Spolu ji najdeme. Přestaňte plakat, pomohu vám.

Jiří Zeman přestane plakat. Melanie Navrátil se rozhlédne po okolí. Pak se znovu podívá na něj.

MELANIE NAVRÁTIL: Kde jste ji naposledy viděl?

Jiří Zeman teď vylekaně mlčí.

MELANIE NAVRÁTIL: Bylo to někde tady?

Stále mlčí.

MELANIE NAVRÁTIL: Co se děje? Notak.

JIŘÍ ZEMAN: (trochu stydlivě:) Proč mně říkáte vy?

MELANIE NAVRÁTIL: Aha. Nezlobte se, já jsem z EDDR, tam si všichni vykají, tak jsem na to zvyklá.

JIŘÍ ZEMAN: (naštvaně:) Když já nevím, co mám dělat!

Melanie Navrátil se zatváří nechápavě.

JIŘÍ ZEMAN: Máma říká, že nemám mluvit s cizíma lidma.

MELANIE NAVRÁTIL: To je pro dítě rozumná rada. A neříká také, abyste se jí držel, když jde nakupovat?

Jiří Zeman si zakryje dlaněmi tvář a zavzlyká.

MELANIE NAVRÁTIL: (vlídně:) Klid. Já vám chci pomoci. (Nabídne mu ruku.)

Jiří Zeman se podívá Melanii Navrátil do tváře a chvilku váhá. Pak její ruku chytne.

MELANIE NAVRÁTIL: (Usměje se.) Tak se mi to líbí. Takže kde jste ji viděl naposledy?

JIŘÍ ZEMAN: Tady v obchodě.

MELANIE NAVRÁTIL: A konkrétně?

JIŘÍ ZEMAN: (Rozhlédne se.) Nevím, někde tady.

MELANIE NAVRÁTIL: Co bylo v regálech, když jste ji ještě viděl?

Jiří Zeman chvilku vzpomíná.

JIŘÍ ZEMAN: Věci.

MELANIE NAVRÁTIL: Jaké věci?

JIŘÍ ZEMAN: Hezký. Růžový.

MELANIE NAVRÁTIL: Víte co? Půjdeme spolu na informace a tam nám pomohou, souhlasíte?

JIŘÍ ZEMAN: To je divný... Mě se nikdo neptá, jestli s něčím souhlasím.

MELANIE NAVRÁTIL: Tak já se vás teď ptám. Ale měli bychom tam jít.

JIŘÍ ZEMAN: (trochu stydlivě:) Když...

MELANIE NAVRÁTIL: Co?

JIŘÍ ZEMAN: Když mně se chce čůrat!

MELANIE NAVRÁTIL: Teď? Nepočká to?

JIŘÍ ZEMAN: Mně se chce čůrat.

MELANIE NAVRÁTIL: (Zatváří se nespokojeně.) Tak půjdeme nejdřív na záchod, pojďte.

Melanie Navrátil vezme volnou rukou vozík a odvádí Jiřího Zemana.



3. Záchody pro muže a ženy

Postranní chodba s mramorovou podlahou, z níž vedou dveře označené piktogramy „pro muže“, „pro ženy“ a „pro invalidy“. Přichází Melanie Navrátil (s prázdným nákupním vozíkem), vedoucí Jiřího Zemana.

MELANIE NAVRÁTIL: Chodíte na záchod s někým dospělým, nebo už sám?

JIŘÍ ZEMAN: Sám! Už nejsem malej!

MELANIE NAVRÁTIL: Dobře.

Tady jsou samostatné záchody pro muže a pro ženy. Víte, na který máte jít?

JIŘÍ ZEMAN: Jo. Pančielka nám to říkala. Ve škole je to taky tak.

MELANIE NAVRÁTIL: Já jen že u nás to tak není.

JIŘÍ ZEMAN: A jak je to u vás?

MELANIE NAVRÁTIL: V EDDR máme všude společné záchody pro všechny.

JIŘÍ ZEMAN: Jako doma?

MELANIE NAVRÁTIL: Ano.

JIŘÍ ZEMAN: A proč?

MELANIE NAVRÁTIL: Nevím, prostě to tam tak máme. Ale jděte se vyčůrat a rychle se vraťte. Vaše dáda už vás určitě hledá.

Jiřího Zemana slovo dáda překvapí, ale rozeběhne se na záchod označený piktogramem „pro muže“.



4. Informace pomáhají (1)

Přepážka informací v hypermarketu. Melanie Navrátil (stále s prázdným nákupním vozíkem) přivede Jiřího Zemana.

PRACOVNÍK INFORMACÍ: Dobrý den. Co si přejete?

MELANIE NAVRÁTIL: Dobrý den. Tomuto dítěti se ztratila dáda. (Opraví se:) Totiž, máma.

PRACOVNÍK INFORMACÍ: Víte, jak se jmenuje?

MELANIE NAVRÁTIL: (na Jiřího Zemana:) Jak se jmenujete?

JIŘÍ ZEMAN: Jiří Zeman, Poříčí 32, Východní Mezihoří.



5. Informace pomáhají (2)

Přepážka informací v hypermarketu. Melanie Navrátil a Jiří Zeman čekají.

PRACOVNÍK INFORMACÍ (M. O. - hlášení z rozhlasu): Maminka Jiřího Zemana, ať se dostaví pro své dítě na informace. Děkujeme.

MELANIE NAVRÁTIL: (útěšlivě:) Slyšíte?

JIŘÍ ZEMAN: (Pousměje se.) Vy v té EDDR žijete?

MELANIE NAVRÁTIL: Teď už jen o víkendech, ale chodívala jsem tam do školy a měla spoustu skvělých spolužáků.

JIŘÍ ZEMAN: (udiveně:) Skvělejch? Fakt?

MELANIE NAVRÁTIL: Třeba Moji vinnou révu a Ester Krejčí.

JIŘÍ ZEMAN: To jsou divný jména.

MELANIE NAVRÁTIL: Když je neznáte, připadali by vám divní, ale to je jen první dojem. Já jsem je znala dlouho a teď mi nějak chybí. Třeba Moje vinná réva, ta všem hrozně moc pomáhala. Kdybych ji nepoznala, nejspíš bych vás odbyla, musím totiž ještě nakoupit zásoby na zítřejší akci.

HANA ZEMANOVÁ (M. O.): Jirko!

JIŘÍ ZEMAN: (radostně:) Mami! (Rozeběhne se k Haně Zemanové.)

HANA ZEMANOVÁ: Jirko!

Jiří a Hana Zemanovy se obejmou. Hana Zemanová má ve vozíku nějaké oděvy.

HANA ZEMANOVÁ: To se dělá takhle utíkat, když je máma v kabince?

JIŘÍ ZEMAN: Tam byly růžový věci. Mně se líbí! (Tváří se, že ty věci chce.)

HANA ZEMANOVÁ: Růžový jsou pro holky, dostaneš modrý. Pojď.

Jiří Zeman se krátce ohlédne, tváří se trochu zklamaně, ale Hana Zemanová ho odvede.

PRACOVNÍK INFORMACÍ: Jste hodná, že jste ho sem dovedla. To se dnes jen tak nevidí.

MELANIE NAVRÁTIL: Lidé by si měli pomáhat. No nic, musím nakupovat. Mějte příjemný den.

PRACOVNÍK INFORMACÍ: Vy také.

Melanie Navrátil odjíždí s prázdným vozíkem k regálům.



6. Čas (2)

(Titulek:) Pátek 28. 10. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pátek 28. října 2011 v Eichlerské dopravně demokratické republice.



7. Tři dělají společnost

Velkoprostorový oddíl (4 sedadla) osobního vlaku stojícího v zastávce Koš, večer. Na sedadlech naproti sobě u jednoho okna sedí Laris a Moje vinná réva.

LARIS: (Vstane. Nahlas:) Tady jsme, Ester Krejčí!

MOJE VINNÁ RÉVA: (Dá si prst před ústa.) Pst! Nemusíte křičet na celý vlak.

Laris se posadí. Přijde k nim Ester Krejčí, v obvyklém černém kabátu.

LARIS: Dobrý den.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

Ester Krejčí si přisedne k Larisovi.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jsem vám moc vděčná, že na ten sraz nakonec jedete s námi.

ESTER KREJČÍ: Zprávy o rozkladu a dekadenci soudobé západní civilizace nebyly dost deprimující, tak mě postihla masochistická touha být opět zavřená v jedné místnosti se skupinou vrstevníků, kteří mi rozumí asi jako bezdomovec světové ekonomice.

Vlak se rozjíždí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nezoufejte. Třeba zjistíte, že za těch pár měsíců zmoudřeli.

ESTER KREJČÍ: Pochybuji... Ale raději se vyvaruji předčasného závěru.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak se mi to líbí.

LARIS: (chlubí se:) Mimochodem, Moje vinná réva teď bydlí u mně.

ESTER KREJČÍ: (na Moji vinnou révu:) Opravdu?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano, bydlím teď u Larise na lžícovském nádraží.

ESTER KREJČÍ: A co vaše dáda?

MOJE VINNÁ RÉVA: Zůstala sama v bytě v Západním Městě.

ESTER KREJČÍ: A považujete za morálně korektní ji takto opustit?

MOJE VINNÁ RÉVA: Když... Laris mě potřebuje mnohem víc a ona s námi bydlet nechce, nevím proč.

(na Larise:) Že je to tak lepší?

LARIS: Jasně.

MOJE VINNÁ RÉVA: A jednou bych se stejně měla osamostatnit, ne?

ESTER KREJČÍ: Souhlasím. A chválím vás, že jste nad tím tak přemýšlela.



8. Komunistická

(Záběr na tabulku s rudým nápisem „KOMUNISTICKÁ 13“ na bílém smaltovaném podkladě.)



9. Výzva k tanci

Hala v domě rodiny Navrátil. Okna jsou zatažená a na stropě svítí lustr. V hale postávají či popocházejí Filip Navrátil, Kňour a Tamara Janů. U stolu sedí Jana Zlomilová. Na stole jsou talíře a mísy se sušenkami, slanými tyčinkami a bramborovými lupínky a sklenice a krabice s různými druhy ovocných šťáv.

Melanie Navrátil přivede Ester Krejčí, Moji vinnou révu a Larise (bez batohů).

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Tamaru Janů:) Dobrý den... (Zarazí se.) Eh...

TAMARA JANŮ: Dobrý den.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ach, dobrý den, Tamaro Janů. Teď jsem si nebyla jistá, zda jste to vy, nebo sestra.

TAMARA JANŮ: Dobře.

Přijde k nim Kňour.

KŇOUR: (zdvořile:) Dobrý den, Moje vinná révo.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Je trochu překvapená.) Dobrý den, Kňoure.

KŇOUR: Smím vás vyzvat k tanci?

MOJE VINNÁ RÉVA: Eh... raději ne.

KŇOUR: (na Larise:) A vás?

LARIS: Tanec? No, rozmyslím si to.

KŇOUR: (na Ester Krejčí:) A...

ESTER KREJČÍ: (Přeruší ho.) Kdyby přijel papež Benedikt XVI.¹, také byste ho vyzval k tanci?

KŇOUR: Beru to jako ne, ale kdybyste si to rozmyslela, přijďte za mnou.

Kňour se vzdálí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Nezdá se vám Kňour nějaký divný?

MELANIE NAVRÁTIL: (se zájmem:) Ano! Je takový...

Zazvoní zvonek.

MELANIE NAVRÁTIL: Promiňte, musím otevřít. (Odejde na chodbu.)

ESTER KREJČÍ: Mimo školu se možná naučil vyjadřovat bez zjevného sexuálního úmyslu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dřív nám říkal samé nechutnosti a teď je takový docela... milý.

Larise téma rozhovoru nezajímá. Rozhlédne se a vzdálí se.
──────────────────────────────────────────────
¹ Benedikt XVI. byl v letech 2005 až 2013 265. papežem římskokatolické církve.



10. Vernerovy odznaky

Melanie Navrátil do haly přivede Vojtěcha Vernera, který nese jakousi krabici tvarem připomínající bonboniéru, ale větší. Ostatní ho sledují.

MELANIE NAVRÁTIL: Máme tu občerstvení. Můžete si vzít.

VOJTĚCH VERNER: Děkuji.

Vojtěch Verner položí krabici na stůl a otevře ji. Přijdou k němu Tamara Janů, Kňour, Filip Navrátil a Melanie Navrátil. Jana Zlomilová sedí na opačné straně stolu a dívá se. V krabici jsou kulaté barevné připínací odznaky.

VOJTĚCH VERNER: (sebevědomě:) Dobrý den! Určitě vás bude zajímat, co jsem od minula vynalezl!

KŇOUR: To taky, ale nechtěl byste si se mnou zatancovat?

VOJTĚCH VERNER: Ne, můj vynález je důležitější.

TAMARA JANŮ: A co jste to vynalezl?

Ke stolu přijde ještě Laris.

VOJTĚCH VERNER: Začal jsem se zabývat mezilidskými vztahy a vynalezl jsem systém odznaků, které mají pomoci k jejich navazování.

MELANIE NAVRÁTIL: No tedy...

KŇOUR: To nezní špatně.

FILIP NAVRÁTIL: Mohu si je zkusit?

LARIS: Já také!

VOJTĚCH VERNER: (spokojeně:) Výborně.

Ke stolu přijdou i Ester Krejčí a Moje vinná réva.

TAMARA JANŮ: A jak to funguje?

VOJTĚCH VERNER: Dobrá otázka. Barva pozadí určuje, s kým chce osoba vztah navázat: šedá – s nikým, červená – s ženou, modrá – s mužem, zelená – s kýmkoliv. Trojúhelník značí sexuální vztah, zatímco rovnítko přátelský. Křížek znamená, že osoba chce vystupovat v pasivní roli, šipka, že v aktivní. Vezmete příslušný odznak. (Vezme zelený odznak s šipkou a rovnítkem.) a připnete si jej. (Připne si odznak na košili.) A ostatní budou hned vědět, o jaký typ vztahu stojíte. Systém je univerzální a mohou ho používat lidé kdekoliv na světě.

ESTER KREJČÍ: Hm... [,] dokonale promyšlené. Už se těším, až si ty věci budou domorodí Afričané z nudistických kmenů připínat na hruď.

Kňour se zasměje.

FILIP NAVRÁTIL: Já chci ten zelený, přátelský, v pasivní roli.

Vojtěch Verner vezme příslušný odznak a dá ho Filipu Navrátilovi, ten si ho připne. Ostatní váhají.

MELANIE NAVRÁTIL: A... myslíte, že tomu lidé budou rozumět?

ESTER KREJČÍ: Nebudou. Srozumitelnost takových piktogramů je kulturně podmíněna, analogicky jako u těch, které se v zahraničí používají k genderové separaci veřejných záchodů.

VOJTĚCH VERNER: Na to jsem myslel a vypracoval jsem návod k použití. (Ze spodního patra krabice vytáhne knihu a položí ji na stůl.)

MELANIE NAVRÁTIL: No tedy... kolik to má stran?

VOJTĚCH VERNER: (hrdě:) Sto osmdesát.

Moje vinná réva se lekne, Melanie Navrátil nevěřícně vzhlédne ke stropu.

VOJTĚCH VERNER: Je to ve třiceti světových jazycích včetně esperanta².

Zazvoní zvonek. Melanie Navrátil odchází otevřít.

VOJTĚCH VERNER: (přesvědčuje:) Zkuste si to.

Laris si vezme z mísy na stole sušenku a sní ji.

LARIS: Mňam! (Nabere si hrst sušenek.)

VOJTĚCH VERNER: Myslel jsem odznaky.

Ester Krejčí, Moje vinná réva, Filip Navrátil a Kňour se vzdálí směrem k chodbě. Laris jí sušenky. Ostatní váhají.
──────────────────────────────────────────────
² Esperanto je nejrozšířenější umělý mezinárodní jazyk, který pod pseudonymem Esperanto navrhl v roce 1887 Ludvík Lazar Zamenhof.


11.1. Třpytivá rtěnka

Hala v domě rodiny Navrátil. Melanie Navrátil přivede Bernarda Koniklecového. Naproti mu přijdou Kňour, Moje vinná réva a Ester Krejčí.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Dobrý den. Rád vás vidím.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Bernarde Koniklecový. My vás také.

KŇOUR: (na Bernarda Koniklecového:) Dobrý den, smím vás vyzvat k tanci?

BERNARD KONIKLECOVÝ: Netušil jsem, že to má být taneční zábava. (Podívá se na Melanii Navrátil.)

MELANIE NAVRÁTIL: (nezaujatě:) Bavte se, jak je vám libo, jen se snažte nic nerozbít.

Přijde k nim Filip Navrátil, na hrudi má zelený odznak s křížkem a rovnítkem.

FILIP NAVRÁTIL: Dobrý den, Bernarde Koniklecový.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Dobrý den.

FILIP NAVRÁTIL:(chlubí se:) Co říkáte, jakou mám rtěnku a lak na nehty? (Ukáže mu nehty na ruce.)

BERNARD KONIKLECOVÝ: Ujde to.

FILIP NAVRÁTIL:(Obrátí se na Ester Krejčí a Moji vinnou révu a také jim ukáže nehty.) A vy?

ESTER KREJČÍ: Dle mého názoru je křiklavý extravagantní vzhled příznakem absence vkusu a projevem absurdního úsilí o zamaskování plytkosti a intelektuální prázdnoty.

MOJE VINNÁ RÉVA: Je hezký, líbí se mi.

FILIP NAVRÁTIL:(spokojeně:) Děkuji. (Usměje se a vzdálí se.)

MELANIE NAVRÁTIL: Bratr už takovéhle nesmysly dělá skoro rok. Před časem si třeba zalepil uši slipovými vložkami.

MOJE VINNÁ RÉVA: V jeho věku je to normální, je v pubertě.

ESTER KREJČÍ: Myslíte si, že mi rozuměl?

MOJE VINNÁ RÉVA: To nevím.

ESTER KREJČÍ: Pochybuji. Jeho chování mi připadá jako učebnicový příklad toho, jak lidé při interpretaci inklinují k ignorování fragmentů promluvy, kterým nerozumějí.

Zazvoní zvonek. Melanie Navrátil odchází otevřít. Kňour čeká, kdo přijde.

ESTER KREJČÍ: (na Moji vinnou révu:) Na druhou stranu uznávám, že vy jste jeho potřebu uznání naplnila podstatně lépe než já.



11.2. Nádherné počasí

ESTER KREJČÍ: (Obrátí se na Kňoura.) Kňoure?

KŇOUR: (s nadějí v hlase:) Ano?

ESTER KREJČÍ: Mohu se vás dotázat na příčinu toho, že vaše projevy již nejsou tak eroticky zabarvené jako o přestávkách ve škole?

KŇOUR: (Trochu se zastydí. Rozhlédne se. Chvilku váhá.) To máme ale nádherné počasí, viďte?

ESTER KREJČÍ: Jistě. Lustr krásně svítí a strop je čistý, bez jediného mraku. Můžete mi za těchto podmínek odpovědět na můj dotaz?

KŇOUR: (nervozně:) Promiňte, musím na záchod. (Odejde.)

MOJE VINNÁ RÉVA: To bylo divné...

ESTER KREJČÍ: Alespoň mám zaručeno, že se mi bude po zbytek večera vyhýbat.



12. Nejjasnější Astra

Melanie Navrátil do haly uvede Astru³ a její dva sluhy⁴, přidržující jí dlouhou bílou vlečku.

MELANIE NAVRÁTIL: (Astře:) Občerstvení je na stole.

ASTRA: (Melanii Navrátil:) Jistě.

(Dá ruce v bok a nasadí sebevědomý úsměv.) Už jsem tu! Vaše hvězda večera dorazila.

Moje vinná réva, Bernard Koniklecový a Ester Krejčí se na ni dívají.

MOJE VINNÁ RÉVA: (s údivem:) To si vážně přivedla služebnictvo?

BERNARD KONIKLECOVÝ: A ti její sluhové vypadají jako z nějakého moderního videoklipu.

K Astře přiběhne Filip Navrátil.

FILIP NAVRÁTIL: Dobrý den.

ASTRA: Dobrý den. Můžete mi říkat Nejjasnější Astro.

FILIP NAVRÁTIL:(chlubí se:) Co říkáte na to, jaký mám lak na nehty a rtěnku? (Ukáže jí nehty na ruce.)

ASTRA: (Prohlédne si je.) No, nějaká levná značka a takhle zubaté okraje by vám v salónu neudělali a glitter⁵ navíc ani není v módě. Já mám lepší. (Ukáže mu nehty na ruce.)

Filip Navrátil se zklamaně zachmuří a beze slova odběhne na chodbu.
──────────────────────────────────────────────
³ Astra je nalíčená jako Kleopatra s odpovídajícím účesem. Na sobě má zvláštní bílé tričko s krátkými rukávy, výstřihem a dlouhou vlečkou, doplněné přezdobenými modrými džínami s korálky. Její ruce zdobí značné množství náramků a na nohou má sandály s tenkými pásky a středně vysokým podpatkem. Nehty na rukou i nohou má nalakované na černo.
⁴ Její sluhové jsou sotva rozeznatelní, nižší než Astra. Mají identické bílé „babe“ paruky a kostýmy, ne tak nápadné jako to, co má na sobě Astra.
⁵ Glitter je označení pro druh miniaturních (zpravidla plastových) barevných částic, které odrážejí světlo v různých úhlech, takže při změně úhlu pohledu se povrch, na kterém jsou naneseny, zdánlivě třpytí.



13. Co chce Astra slyšet

Hala v domě rodiny Navrátil. Astra sedí sama u stolu. Přijde k ní Kňour.

KŇOUR: Dobrý den, Astro.

ASTRA: Dobrý den. Můžete mi říkat Nejjasnější Astro.

KŇOUR: Fajn. Hm... co byste tak ode mě chtěla slyšet?

ASTRA: Něco hezkého. Třeba že jsem tu ta ze všech nejkrásnější a nejzajímavější osoba.

KŇOUR: Jste tu ze všech osob ta nejkrásnější a nejzajímavější.

ASTRA: (Usměje se.) A také mi povězte, jak mi sluší tyto šaty.

KŇOUR: Sluší vám moc.

ASTRA: A že jsem nádherná a úžasná a skrytě mě obdivujete?

KŇOUR: Jo.

ASTRA: (šťastně:) Ach! Konečně někdo, kdo to dokáže ocenit. Už dlouho sním o tom, že tento okamžik přijde. Cítím se tak šťastně a... křehce.

KŇOUR: Smím vás tedy poprosit o tanec, Nejjasnější Astro?

ASTRA: Cítím se příliš vznešeně na něco tak přízemního jako je tanec. Stačí když tu budete se mnou a do konce večera budete poslouchat všechno, co vám řeknu.

KŇOUR: Ale já si chci zatančit.

ASTRA: Ale já ne.

KŇOUR: (naštvaně:) Zatraceně! (Praští do stolu.)

Astra se lekne.

KŇOUR: Proč tu nemůže být nic po mým?

Kňour vstane a vzdálí se. Astra se tváří užasle.



14. Banánový nápoj

Ester Krejčí a Moje vinná réva sedí u stolu vedle sebe. Moje vinná réva si prohlíží litrovou krabici (obal), na které je obrázek nádherných zralých banánů.

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm... proč je v banánovém nápoji jen deset procent banánového pyré a dvacet procent jablečné šťávy?

ESTER KREJČÍ: Pravděpodobně proto, že název „banánový nápoj“ je příčinou mnohem vyšších tržeb než „slazená voda s jablečnou a banánovou příměsí“.

Moje vinná réva si vzdychne, odloží krabici na stůl a rozhlédne se po hale.



15. Odbory

Astra sedí sama u stolu, tváří se uraženě. Její sluhové se nuceně usmívají (mají to v popisu práce). Jeden z nich se nahne k druhému.

SLUHA 1: (pošeptá sluhovi 2:) Tamhleten na nás zírá, mám z toho divný pocit.

SLUHA 2: (šeptá:) Tak ať zírá, jsme placeny za to, aby na nás zírali.

SLUHA 1: (šeptá:) Ale mně se to nelíbí, mám chuť založit odbory a protestovat za zlepšení pracovních podmínek.

SLUHA 2: (šeptá:) Držte ústa a krok!

Přijde k nim Melanie Navrátil a nabídne jim tác se sušenkami.

MELANIE NAVRÁTIL: Nechcete sušenky?

SLUHA 2: Nevím, zda můžeme. (Obrátí se na Astru.) Nejjasnější Astro?

ASTRA: (Ohlédne se na ně.) Ano?

SLUHA 2: Můžeme si dát sušenky?

ASTRA: Kdepak! Ještě byste ztloustli, za to vás neplatím. Jen pěkně hubněte a nezapomeňte se tvářit šťastně.

SLUHA 2: Jistě, Nejjasnější Astro.

Melanie Navrátil pokrčí rameny a jde dál. K Astře přijde Moje vinná réva. Přisedne si.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak je vám?

ASTRA: (smutně:) Jsem zklamaná.

MOJE VINNÁ RÉVA: Z čeho?

ASTRA: To musím lidem zaplatit, aby mě považovali za slavnou, věnovali mi pozornost a prokazovali obdiv? To už jim nestačí tyhle ozdoby, pudr, lak na nehty, oční stíny, rtěnka, řasenka, výstřih, podpatky, epilace podpaží a všechno to další?

MOJE VINNÁ RÉVA: Možná byste se měla trochu víc zajímat o ostatní a pomoci jim zase ke splnění toho, co chtějí oni.

ASTRA: Hele, nemohou všichni myslet na ostatní jako vy. Někdo přece musí myslet na sebe, ne?

ESTER KREJČÍ: Pozoruhodná myšlenka.

ASTRA: Samozřejmě. Všechny moje myšlenky jsou pozoruhodné.

ESTER KREJČÍ: Ale jsem přesvědčena, že v naší soudobé společnosti takových osob, které myslí na sebe, rozhodně není nedostatek. Je na tom dokonce založen novodobý filozofický směr zvaný objektivismus.

MOJE VINNÁ RÉVA: Kdybyste se cítila šťastná taková, jaká jste, neměla byste důvod se měnit, ale když jste nešťastná... Zamyslete se nad tím.

Chvilku všechny tři mlčí. Astra se trochu zamyslí.

ESTER KREJČÍ: No?

ASTRA: Povězte mi něco o tom objektivismu.

ESTER KREJČÍ: Dobře. Objektivismus založila filozof a spisovatel Ayn Rand...



16. Příliš mnoho piktogramů

Hala v domě rodiny Navrátil. Jana Zlomilová sedí u stolu vedle Vojtěcha Vernera, který má před sebou svou krabicí s odznaky.

JANA ZLOMILOVÁ: (nejistě, trochu upjatě:) A co když bude člověk chtít navázat sexuální vztah s mužem, ale také přátelský vztah se ženou?

VOJTĚCH VERNER: Tak si vezme dva odznaky.

JANA ZLOMILOVÁ: Nevím... mně se to nezdá... Normální lidé přece nenosí odznaky.

VOJTĚCH VERNER: V tom je právě ten pokrok.

JANA ZLOMILOVÁ: A jak se pozná, zda dotyčná stojí o flirt, nebo o vážnou známost?

VOJTĚCH VERNER: Aha. Nad tím jsem nepřemýšlel.

JANA ZLOMILOVÁ: Ale to je přece dost důležité.

VOJTĚCH VERNER: V příští verzi na to přidám další piktogram.

JANA ZLOMILOVÁ: A jak třeba rozliší modrý odznak od červeného někdo, kdo je barvoslepý jako třeba Zorana?

VOJTĚCH VERNER: To mě také nenapadlo. Přidám tam na to ještě jeden.

JANA ZLOMILOVÁ: A nebude tam pak těch piktogramů trochu moc?

VOJTĚCH VERNER: No, asi bude. Nevím... Ale děkuji, že jste mi tak dobře poradila.

JANA ZLOMILOVÁ: Vždyť jsem vám to úplně zkazila.

VOJTĚCH VERNER: (odhodlaně:) To ne, věda vyžaduje kritický přístup.

JANA ZLOMILOVÁ: Takže vám to nevadí?

VOJTĚCH VERNER: Nevadí.

JANA ZLOMILOVÁ: (Uvolní se.) Jinak, chcete slyšet můj názor na tohle všechno?

VOJTĚCH VERNER: Ano, určitě.

JANA ZLOMILOVÁ: Podle mě je jedno, co na těch kolečkách bude za obrázky, stačí mít na sobě něco neobvyklého a nápadného a lidé se na vás slétnou jako vosy a pak už jde jen o to vybrat si toho pravého.

VOJTĚCH VERNER: (Usměje se.) Děkuji, to mě nenapadlo. Ale Astra to, myslím, tak dělá a nefunguje jí to.

JANA ZLOMILOVÁ: Protože tu všichni vědí, jaká je, a navíc je hrozně náročná.



17. Políček

Melanie Navrátil (už bez mísy sušenek) si stoupne do kouta. Se smutným výrazem hledí do haly. Přistoupí k ní Bernard Koniklecový.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Trápí vás něco? Vypadáte smutně.

MELANIE NAVRÁTIL: Trápí? Nevím. Já jen... Když tu všechny tak obsluhuji a všechny spolu o něčem mluví, ale se mnou ne, cítím se tak... osaměle.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Chápu.

MELANIE NAVRÁTIL: Je to smutné být jen hostitelem a organizátorem. Dřív mě to bavilo, ale... jako bych se změnila.

BERNARD KONIKLECOVÝ: To všichni, jen se podívejte třeba na Kňoura.

MELANIE NAVRÁTIL: To je fakt. Vrtá mi hlavou, proč je teď úplně jiný. Netušíte, čím by to mohlo být?

BERNARD KONIKLECOVÝ: To vím přesně. Kňour se mi svěřil.

MELANIE NAVRÁTIL: A čím tedy?

BERNARD KONIKLECOVÝ: On už je teď registrovaná prostitutka a byl na návštěvě u jedné kolegy a otravoval ji tak dlouho, až mu dala facku.

MELANIE NAVRÁTIL: (udiveně:) Vážně?

BERNARD KONIKLECOVÝ: A pak mu vysvětlila, co všechno nemá říkat, a on to vzal na vědomí.

MELANIE NAVRÁTIL: (trochu sentimentálně:) Tohle kdyby se tak smělo ve škole...

Přijde k nim Tamara Janů, v ruce nesouc přenosný kazetový magnetofon.

TAMARA JANŮ: Melanie Navrátil, přinesla jsem si magnetofon a chtěla bych pustit zajímavou hudbu.

MELANIE NAVRÁTIL: Můžete. Alespoň tu nebude tak smutno.

TAMARA JANŮ: V tom případě ho potřebuji připojit do elektrické sítě s napětím 230 voltů a střídavým proudem o frekvenci 50 hertzů.

MELANIE NAVRÁTIL: Stačí vám obyčejná zásuvka?

TAMARA JANŮ: Ano.

MELANIE NAVRÁTIL: Tak pojďte, ale moc jich tu není a bojím se, že už mám všechny obsazené.

Melanie Navrátil se vydá do haly.



18. Létající talíř

Laris drží v ruce porcelánový talíř se sušenkami. Upřeně je sledujíc, mlsně si olízne rty.

Melanie Navrátil, Tamara Janů a Bernard Koniklecový dojdou do rohu, kde je těsně u stěny umístěna skříň.

MELANIE NAVRÁTIL: Za tou skříní je ještě jedna. Musíme ji odsunout.

Laris si nasype sušenky do úst, přičemž mu jich část popadá.

Melanie Navrátil se pokusí odsunout skříň od stěny, ale jde to těžko.

Laris si její snahy všimne.

LARIS: (s plnými ústy:) Já vám pomohu!

Laris se rozeběhne k Melanii Navrátil. Talíř mu vyletí z ruky a s třísknutím se rozbije o podlahu. Laris se zastaví a všichni ostatní ztichnou. Melanie Navrátil pustí skříň a jde k němu.

MELANIE NAVRÁTIL: Co jste to zase vyvedl?

LARIS: Já nic, to ten talíř.

ESTER KREJČÍ: (poznamená:) Inteligentní výmluva.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Postaví se před Larise.) On nechtěl, jen... no... (Podívá se na Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: Dovedla ho k tomu víra v existenci létajících talířů?

Kňour se zařehtá.

MOJE VINNÁ RÉVA: (s lítostí v hlase:) Když... Prostě se mu to občas stává.

MELANIE NAVRÁTIL: Už nejste děti, měla bych po vás požadovat náhradu škody.

MOJE VINNÁ RÉVA: My vám to zaplatíme.

LARIS: Z čeho?

MOJE VINNÁ RÉVA: No, to nevím; nedostávám ještě mzdu⁶.

ESTER KREJČÍ: Budete nucena si vzít úvěr.

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Ester Krejčí:) Myslíte?

ESTER KREJČÍ: A z úvěru budou úroky, na jejichž zaplacení si budete nucena vzít větší úvěr a na jeho splácení také nebudete mít, takže vám bude při exekuci zabaven všechen majetek, stanete se bezdomovcem a zůstanete jím do konce života.

MOJE VINNÁ RÉVA: To ne!

(na Melanii Navrátil:)(Sepne ruce.) Melanie Navrátil, nemohu to za nás odpracovat? O víkendu. Prosím!

MELANIE NAVRÁTIL: Uklidněte se. Ester Krejčí vás jen straší. Ten talíř byl celkem levný. Já to uklidím, stačí, když Laris přestane rozbíjet nádobí a rozhazovat sušenky po zemi.

LARIS: Mimochodem, jsou moc dobré.

MELANIE NAVRÁTIL: (trochu ironicky⁷) Děkuji.

Melanie Navrátil odchází.
──────────────────────────────────────────────
⁶ V EDDR nejsou vysoké školy, část studentů proto studuje v zahraničí (jako Ester Krejčí a Melanie Navrátil), pro jednodušší povolání získávají maturanti dodatečnou kvalifikaci se státní podporou u zaměstnavatele, kde po období výuky pracují pod dozorem, a protože ještě nevykonávají řádnou práci, nedostávají v tomto období mzdu. Moje vinná réva je právě v takové situaci.
⁷ Sušenky byly koupené, takže to Melanii Navrátil příliš nezalichotilo.


19. Nečekané přátelství

Hala v domě rodiny Navrátil. Filip Navrátil (stále má zelený odznak s křížkem a rovnítkem) přijde k dosud prázdné nástěnce a pověsí na ni reklamní leták s nápisem:

┌─────────────────────────────────────────────────────┐
│ Co když se z asteroidu stane meteorit? │
Země v ohrožení - v Horké bramboře!
└─────────────────────────────────────────────────────┘

Na pozadí začne hrát píseň t.A.T.u.: Robot. K Filipu Navrátilovi přijde Vojtěch Verner (stále má zelený odznak se šipkou a rovnítkem).

VOJTĚCH VERNER: Co si myslíte o mém vynálezu?

FILIP NAVRÁTIL: Je to moc chytré. Jste velký vynálezce.

VOJTĚCH VERNER: Už jsem toho vynalezl spoustu.

FILIP NAVRÁTIL: Já také trochu vynalézám. Mohu vám něco ukázat?

VOJTĚCH VERNER: (vesele:) Jasně!

FILIP NAVRÁTIL: Tak pojďte. Tahle hudba je stejně hrozná.

Vojtěch Verner a Filip Navrátil odcházejí.

VOJTĚCH VERNER: Ale..., tak hrozná není.



20. Pauza na frustraci

(Titulek:) O ZHRUBA 5 MINUT POZDĚJI



21. Odmítnutí refrénu

Tamara Janů strnule stojí opřená o zeď. Kousek od ní magnetofon postavený na podlaze hraje první sloku písně Tatu „Robot“. K Tamaře Janů přijde Melanie Navrátil, zlobí se.

MELANIE NAVRÁTIL: Tamaro Janů!

TAMARA JANŮ: Ano?

MELANIE NAVRÁTIL: Ta hudba mně drásá nervy a už se to alespoň počtvrté opakuje. Nemáte tam něco jiného?

TAMARA JANŮ: Ne. Nakopírovala jsem to ve smyčce až do konce pásky.

MELANIE NAVRÁTIL: (naštvaně:) Proč?

TAMARA JANŮ: Mám ráda opakování.

MELANIE NAVRÁTIL: Vypněte to!

TAMARA JANŮ: Dobře.

Tamara Janů zastaví magnetofon.

MELANIE NAVRÁTIL: Pro dnešek hudba stačila.

TAMARA JANŮ: Dobře. (Vypojí magnetofon ze zásuvky.)



22. Vstupní modlitba

Moje vinná réva, Ester Krejčí a Bernard Koniklecový spolu stojí a povídají si. Bernard Koniklecový drží sklenku jablečné šťávy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jaké je to na vysoké škole, Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Studenti jsou ještě izolovanější než na gymnáziu, přednášená látka polovinu z nich nezajímá a druhá polovina jí nerozumí. Ačkoli jsem mluvila jen s několika studenty, narazila jsem na jednoho, který si nezvládl zapamatovat ani jméno předmětu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Možná jste si jen vybrala špatný obor...

ESTER KREJČÍ: Obor mi vybrali rodiče.

MOJE VINNÁ RÉVA: To není dobře, měla jste si vybrat, po čem toužíte vy.

ESTER KREJČÍ: To je beznadějné, rodiče mě vychovali, jejich výchova je ve mě hluboce zakořeněna, uvažte jen to, jak se vyjadřuji, a dokud se snad nezamiluji, nebudu mít žádný důvod ani vůli k revoltě, a to nebude dřív než tak v šestadvaceti letech.

MOJE VINNÁ RÉVA: Je mi vás líto. Přeji vám, ať se také jednou osamostatníte.

ESTER KREJČÍ: (Pousměje se.) Děkuji.

Přijde k nim Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Zdravím. Co tu probíráte?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jen tak si povídáme. Říkáme si, jak se máme a tak.

TAMARA JANŮ: Aha. To je zajímavé.

MOJE VINNÁ RÉVA: A jak se máte vy a sestra?

TAMARA JANŮ: Já se nemám nijak, a jak se má sestra, nevím.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ach jo, tak jinak -- už máte zaměstnání?

TAMARA JANŮ: Sestře se podařilo sehnat práci v hřebčíně v Bezproudí⁸. Pečuje tam o koně. Já tam s ní chodím a vypomáhám, ale zaměstnání nemám.

MOJE VINNÁ RÉVA: Alespoň tak. A nemohla byste přesvědčit sestru, aby příště na školní reunii⁹ přišla? Chybí nám tu.

TAMARA JANŮ: Ptala jsem se jí a řekla: „Nemám ráda sterilní a uzavřené prostory. Navíc je to pozdě, protože v souladu s přírodou má člověk jít spát, když se setmí, a už vůbec nechci být se spoustou lidí, kteří mi nerozumí a nechápou, co cítím. Vyřiďte jim jen, ať vzpomenou první větu Knihy lesů, vod a strání¹⁰.“

ESTER KREJČÍ: Její situace je mi povědomá.

Moje vinná réva si vzdychne.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Asi k ní někdy přijdu na návštěvu.

ESTER KREJČÍ: A jak vlastně zní ta věta?

TAMARA JANŮ: Která?

ESTER KREJČÍ: První věta Knihy lesů, vod a strání.

TAMARA JANŮ: Ve jménu života i radosti i krásy.

ESTER KREJČÍ: Aha, už si vzpomínám – Vstupní modlitba.

TAMARA JANŮ: Ano.

ESTER KREJČÍ: Konstatuji, že ačkoliv jde spíš o osamostatněný větný člen než větu, stojí za reflexi. Zkuste se nad tím zamyslet a konfrontovat s tímto ideálem naši realitu.

Moje vinná réva a Bernard Koniklecový se zamyslí. Tváří se čím dál smutněji. Po chvilce Moje vinná réva smutně vzdychne.
──────────────────────────────────────────────
⁸ Na existenci hřebčína v Bezproudí přišla Barbora Janů při školní exkurzi v epizodě Triangulace Astry.
⁹ „Školní reunie“ je anglicismus pro setkání bývalých spolužáků (podle anglického „school reunion“).
¹⁰ Kniha lesů, vod a strání je vitalistickou sbírkou přírodní lyriky Stanislava Kostky Neumanna.


23. Vzpomínky a očekávání

Hala v domě rodiny Navrátil po skončení akce. Melanie Navrátil je tu sama, sedí u stolu s hlavou podepřenou dlaní a zamyšleným výrazem. Přijde Dita Navrátil.

DITA NAVRÁTIL: Co jste tak skleslá?

MELANIE NAVRÁTIL: Jsem z dneška zklamaná.

DITA NAVRÁTIL: Měla jste příliš velká očekávání, to je tím.

MELANIE NAVRÁTIL: Když jsme ještě chodili spolu do školy, byli spolužáci lepší.

DITA NAVRÁTIL: To si jen namlouváte, ve vzpomínkách vypadá všechno hezčí, než jaké to ve skutečnosti bylo¹¹.

MELANIE NAVRÁTIL: Ale někteří se za ty prázdniny hrozně změnili. Bojím se, že už to nikdy nebude takové jako dřív.

DITA NAVRÁTIL: To nebude, ale toho se nebojte. Lidé se mění, jak rostou a stárnou. O něco stále přicházejí a něco jiného získávají. I vy jste se změnila.

MELANIE NAVRÁTIL: Myslíte? V čem?

DITA NAVRÁTIL: Nevím. Možná jste se dřív uměla radovat z maličkostí.

MELANIE NAVRÁTIL: Možná... (Zamyslí se.) Ano, změnila jsem se.
──────────────────────────────────────────────
¹¹ Tento jev se nazývá vzpomínkový optimismus.



24. Čas (3)

(Titulek:) Sobota 29. 10. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Sobota, 29. října 2011.



25. Život, radost a krása

Nábřeží vodní plochy na návsi v Bezproudí, den. Barbora Janů v hnědém svetru a zimních kalhotách sedí na dece s listovým motivem, a usmívajíc se, sleduje hejno kachen na hladině vody. Je šťastná.



Shrnutí epizody:

Toto byla pátá epizoda druhé série seriálu Ester Krejčí. Malé dítě Jiří Zeman v českém hypermarketu ztratil dádu. Melanie Navrátil mu pomohla, zavedla ho na záchod a na informace, kde mu řekla, že vzpomíná na to, jak měla na gymnáziu v EDDR skvělé spolužáky. Jiří Zeman se nakonec s dádou shledal.

V říjnu Melanie Navrátil uspořádala setkání bývalých spolužáků. Moje vinná réva po cestě řekla Ester Krejčí, že se osamostatnila od dády a bydlí nyní s Larisem. Kňour vyzýval každou příchozí k tanci, Moje vinná réva a Melanie Navrátil se nad jeho chováním podivovaly.

Vojtěch Verner přinesl krabici se systémem odznaků k navazování vztahů, který vynalezl. Filip Navrátil zatím příchozím ukazoval svůj třpytivý lak na nehty. Ester Krejčí se Kňoura na změnu jeho chování zeptala, ale on se vyhnul odpovědi.

Astra přišla nalíčená jako Kleopatra a zkritizovala Filipu Navrátilovi nehty. Kňour se pokusil ji přesvědčit k tanci lstí. Moje vinná réva se podivovala, proč je v banánovém nápoji víc jablečné šťávy než banánového pyré. Jeden z Astřiných sluhů chtěl založit odbory, protože Kňour na ně zíral; když jim Melanie Navrátil nabídla sušenky, Astra jim je zakázala. Moje vinná réva zklamanou Astru vyslechla a Ester Krejčí jí vysvětlila objektivismus Ayn Rand.

Jana Zlomilová odznakům nevěřila a poradila Vojtěchu Vernerovi jiný způsob navazování vztahů. Bernard Koniklecový řekl Melanii Navrátil, že Kňour se změnil díky políčku od kolegy-prostitutky. Laris chtěl pomoci Melanii Navrátil při odsunutí skříně, ale rozbil přitom talíř. Moje vinná réva se chtěla za Larise obětovat. Vojtěch Verner se sblížil s Filipem Navrátilem a odešli spolu probírat vynálezy. Tamara Janů pustila ve smyčce nervy drásající hudbu, takže jí Melanie Navrátil řekla, aby s ní přestala. Ester Krejčí řekla, že obor na vysoké škole jí vybrali rodiče, protože je na nich příliš závislá. Moje vinná réva jí popřála, aby se také osamostatnila. Barbora Janů vzkázala po sestře, proč na setkání nepřišla a aby vzpomněli první větu Knihy lesů, vod a strání: „Ve jménu života i radosti i krásy.“

Melanie Navrátil byla nakonec z průběhu setkání zklamaná, ale její dáda Dita Navrátil jí vysvětlila, že je to proto, že měla přílišná očekávání a pamatuje si je lepší, než jací byli. Melanie Navrátil si přiznala, že i ona se změnila. Barbora Janů pak následujícího dne pozorovala kachny a byla šťastná.



Hudba k titulkům: Vitamin C: Graduation.


přidáno 01.05.2015 - 14:04
Singularis: díky za obsáhlé vysvětlení rodů :)) docela jsi mi zamotal/a hlavu, ale myslím, že ve své podstatě chápu :D je to vymakané :))
přidáno 01.05.2015 - 12:49
Amelie M.: "Růžový věci" - ta situace je podle mě taková vzorová situace, kdy okolí nutí člověka přijmout jakési skupinové postoje; je to manipulativní logika typu "Kluci mají rádi modrou; ty jsi kluk, tak máš mít rád modrou; pokud ne, tak jsi špatný kluk a nikdo tě nebude mít rád."

Nádherné počasí. :D Také mi tato část připadala "super", když jsem to psal/a. Byla to příjemná náhoda, že to tak vyšlo. :)

Pravidla na on/ona v eichlerské češtině existují; formální popis je dost složitý (on i výklad normální české mluvnice má nějakých 130 stran), ale základní myšlenky by se daly shrnout takto:

- Gramatický rod nevyjadřuje pohlaví ani životnost. (Prakticky jde jen o pomocnou gramatickou kategorii, která již nenese žádný reálný význam.) Pokud určité slovo pohlaví či životnost vyjadřuje, musí to být součástí jeho vlastního významu (např. dívka či nebožtík).

- Použitý gramatický rod se odvozuje od rodu jména (obecného či vlastního), pod kterým o dané osobě či věci uvažujeme (židle je ona, profesor je on, okurka je ona, okurek je on). V případě zájména já odvozuje mluvčí jeho rod podle vlastního jména, se kterým se v dané situaci identifikuje. (Tzn. pokud si říká "Jana Kropáčová", říká proto: "Řekla jsem.")

- Pokud označujeme osobu či věc více jmény, vybere se jedno z nich, přednost mají zpravidla vlastní jména. (Např. profesor Sonetová je ona, dáda Fortunát je on, zpěvák-žena může být jak on, tak ona. Pozor, platí to i u neživých věcí, takže třeba hudební skupina Kabát je on!)

- Pokud mluvíme o vícečlenné skupině, rod se řídí podle libovolného členu (pokud jsou členy ve větě vyjádřeny, podle nejbližšího) a číslo je vždy množné. Tzn. mluvíme-li o skupině, kterou tvoří dělník a chůva, můžeme ji označovat oni (jako dělníci) i ony (jako chůvy), ale už ne jako ona (žádný člen není středního rodu). To platí i pro neurčité skupiny jako všichni = všechny, každý = každá apod.

- Zpodstatnělá přídavná jména měkká (např. věřící, cestující, vyučující apod.) jsou pouze ženského rodu, tvrdá pak obykle mužského i ženského rodu bez rozlišení významu (hajná = hajný). U podstatných jmen existují snad všechny možné kombinace, tam to závisí na konkrétním slově.

Pauza na frustraci - to jsem nemyslel/a tak, že se na obrazovce objeví titulek po dobu pěti minut, ale že se tam jen na chvilku objeví titulek oznamující, že v příběhu mezitím pět minut uplynulo. Možná by to chtělo jinak zformulovat, aby to bylo pochopitelnější...

Mám radost, že se tí líbí shrnutí epizod (závěry). :)
přidáno 29.04.2015 - 16:22
jiří zeman a růžový věci – zajímavý, škoda, že to není více rozvedené

obrat nudistické kmeny mě pobavil, přemýšlím, jestli se to nakonec vážně nepoužívá :))

11.2. nádherné počasí – to je prostě super! :D

zajímalo by mě, zda v EDDR existují nějaká pravidla na určování osob nebo jak to říct.. zda si jednou říká třeba „ONA“ - on a poté zase ona anebo jen protikladem ke svému rodu anebo z toho mohou dělat guláš a nazývat se kdy chtějí, jak chtějí? to mi totiž zatím vychází jako nejpravděpodobnější.. mám v těch rodech momentálně slušnej guláš :))

zaujala mě pauza na frustraci :))) vtipné, alespoň z mého pohledu, jen nevím, jestli bych vydržela pět minut v kině čučet na „nic“ :))

a taky zmínka o vzpomínkovém optimismu je fajn.. tak to opravdu je..

dobré jsou i závěry, to je pro mě asi nejvíc srozumitelné, i když samotný závěr by nestačil.. k pochopení některých souvislostí je třeba přečíst scénář..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S02E01: Vzpomínkový optimismus : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vlastnosti vzorného komentáře
Předchozí dílo autora : Díla, která ovlivnila moji představu o literatuře

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku