|
Tomu,
s kterým se si rozřízla dlaně a naši krev nechala spojit...
|
Krásu skomírající noci
jsem nechala zavřenou v šatní skříni
několik dní
a když se dostala ven
změnila se v kaňku
už dlouho
jsem nespala v bílé noční košili
ošlehané zimním větrem
(visí teď kdesi na věšáku)
nechala jsem se totiž uhranout
tvýma hnědýma očima
co v noci svítí démonickou černí
a žhnou nekonečným plamenem
teď jsi tak daleko
a já trpím
praskám fólii z bublinek
mezi prsty
mnu
hříchy všech našich společných nocí
kdy svítili jsme si na cestu
hřbitovními svícemi
skrz naše duše
skrz naše těla
a rána
jakoby nakreslil Bosch
jakoby napsala je Villonova kocovina
ať to trvá věčně
ať nejsem oklamaná snem
možná je to hlas
shora,zdola
avšak
MILUJI TĚ
celým nekonečným hvězdným dynamem
jsem nechala zavřenou v šatní skříni
několik dní
a když se dostala ven
změnila se v kaňku
už dlouho
jsem nespala v bílé noční košili
ošlehané zimním větrem
(visí teď kdesi na věšáku)
nechala jsem se totiž uhranout
tvýma hnědýma očima
co v noci svítí démonickou černí
a žhnou nekonečným plamenem
teď jsi tak daleko
a já trpím
praskám fólii z bublinek
mezi prsty
mnu
hříchy všech našich společných nocí
kdy svítili jsme si na cestu
hřbitovními svícemi
skrz naše duše
skrz naše těla
a rána
jakoby nakreslil Bosch
jakoby napsala je Villonova kocovina
ať to trvá věčně
ať nejsem oklamaná snem
možná je to hlas
shora,zdola
avšak
MILUJI TĚ
celým nekonečným hvězdným dynamem
Ze sbírky: Krása čistá a skrytá místa
15.11.2014 20:59
tak to je vyznání v básni jak se patří, moc hezky se v básni vyjadřuješ, vyvolává to zajímavé obrazy a skvělé asociace
14.11.2014 10:02
Zamila
Zajímavé vyznání ... Sice mě jako romantika trochu děsí :-D Ale z větší části se mi líbí, hlavně závěr :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.