Pouta

Na půdě, kde svědomí
zahnalo mne do kouta a
odepnulo všechna pouta,
žiji já a mé soukromí

jak trestanec odsouzený
na smrt, na doživotí,
pitvám svý nitro prokletý,
ješitnosti zbavený.

Tam tichounce naslouchám
udýchanému tlukotu
a oblékám svou nahotu
do předšitého roucha

padnoucího na míru.
Odevzdaně ruce zvedám
a na pouta mlčky čekám
až opět sváží mou víru.