výkřik do tmy

Žijeme ve strachu ve věčné obavě
Na střelném prachu a s máslem na hlavě
V bezbřehém šílenství bez kousku naděje
Bez lásky, rozumu, partnerství, bez děje

Schovaní před sebou i před zraky ostatních
Řešíme jiné na místo svých vlastních
Pokrytectví je pozlátkem našich dnů
Pomluvy a zášť ať nahradí absenci snů

Duše zvrácené, svědomí žádné
Myšlenky máme úplně prázdné
Zloba a nenávist vkrádá se do činů
Na sobě nejbližších páchání zločinů

Opojeni vlastním pocitem nadvlády
Přehlížíme co po nás zůstává za zády
A když je nejhůře prcháme do nory
Než abychom projevili dostatek pokory

Nejsme sto uznat a pochopit své chyby
Místo omluvy zticha jsme jako ryby
Nevidíme neslyšíme padáme do hlubin
Naděje vkládáme na fórech do skupin