24.09.2014
5
1350 (10)
0
Žijeme ve strachu ve věčné obavě
Na střelném prachu a s máslem na hlavě
V bezbřehém šílenství bez kousku naděje
Bez lásky, rozumu, partnerství, bez děje

Schovaní před sebou i před zraky ostatních
Řešíme jiné na místo svých vlastních
Pokrytectví je pozlátkem našich dnů
Pomluvy a zášť ať nahradí absenci snů

Duše zvrácené, svědomí žádné
Myšlenky máme úplně prázdné
Zloba a nenávist vkrádá se do činů
Na sobě nejbližších páchání zločinů

Opojeni vlastním pocitem nadvlády
Přehlížíme co po nás zůstává za zády
A když je nejhůře prcháme do nory
Než abychom projevili dostatek pokory

Nejsme sto uznat a pochopit své chyby
Místo omluvy zticha jsme jako ryby
Nevidíme neslyšíme padáme do hlubin
Naděje vkládáme na fórech do skupin
 25.09.2014 17:22
někdy jsme dole, někdy nahoře... snad vyplujeme nad vodu... stále tomu věřím...
 25.09.2014 14:08
bigmisch: jestli tě to potěší, taky "neovečkuju" a tohle, co píšeš, si zcela namyšleně myslím, že mou ctěnou a úžasnou osobu míjí :)))
 25.09.2014 13:59
Amelie M.: ... :) já se možná už nasranej narodil ...
Severak: to nejlepší nakonec :)
 25.09.2014 07:22
čauky.. tebe musel někdo hodně naštvat co? :) připomněl jsi mi, že mám taky jednu.. já tyhle "stěžovací" nemám moc ráda, proto tu ta má ještě není, nicméně, povedla se ti ;)
 24.09.2014 22:30
jako člověku z internetů se mi líbí nejvíc poslední verš

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.