přidáno 21.09.2014
hodnoceno 3
čteno 1106(12)
posláno 0
„Hej, Dirku! Pojď mi pomoct! Už dva týdny mi slibuješ, že mi pomůžeš spravit kolo!“ ozve se z terasy křik. Dirk jen protočí oči v sloup a dál se prohlíží v zrcadle. Ještě jednou si projede rukou vlasy a vyjde z pokoje. Ani se nenamáhá jít na terasu a vyjde z domu, nechce za žádnou cenu přijít pozdě. Spěšně vyrazí potemnělou uličkou. Moc lidí tu už není, což mu naprosto vyhovuje. Cestou se staví v květinářství, a když vychází, se samolibým úsměvem si nese jednu rudou růži. Víc ani není potřeba. Než dojde na místo, téměř se setmí. Pozoruje obrovskou korunu stromu, pod kterým se to stalo. Zde ho poprvé políbil, daleko od zraků nepřejícných lidí. Zasněně vzpomíná na jeho úsměv, jeho krásné oči a stydlivou povahu, kterou upřímně občas nesnáší. Do reality ho vrátí zakřupání větviček.

„Ahoj Dirku,“ ozve se kousek od jeho levého ucha. „Ahoj miláčku,“ zavrní Dirk a s polibkem nečeká. Jake se nejistě ošije. „Neboj, jsme tu sami,“ broukne Dirk a něžně svého milence pohladí po tváři. Konečně se Jake uvolní a taky se usměje. „Chyběl jsi mi,“ přizná. Dirk se jenom usměje a ulomí stonek růže. Květ pak zatrčí překvapenému Jakeovi za ucho. „Co to…?“ zeptá se Jake, ale Dirk ho umlčí polibkem. „Dnes je to přesně rok, co jsme se tu poprvé políbili. Vstřebávej tu atmosféru,“ řekne klidně a stáhne ho na zem. Posadí si ho na klín a obejme ho. Tvář mu zaboří do vlasů a spokojeně vnímá jeho vůni.

„Co bude s námi dál?“ zeptá se Jake po chvíli tiše. Dirk se zachmuří. Nechce myslet na budoucnost, na ty nechápavé a hloupé lidi plné předsudků. Nechce myslet na svého otce, který pro ně nemá ani trochu pochopení. „Konečně jsi odmaturoval, odjedeme pryč, daleko,“ prohlásí Dirk a přitiskne se k Jakeovi, jak nejvíc to jde. „To se lehce řekne, ale nemáme peníze, nemáme teď ani jeden práci,“ prohlásí a vrhne na svého přítele káravý pohled. Dirka už vyhodili z pátého zaměstnání za poslední půlrok, je to prostě horká hlava. „Tak odjedeme a najdeme si práci tam,“ zabručí Dirk a považuje hovor za ukončený. Jake se ale jen tak nevzdává. Převažují v něm pochyby. „Nemůžeme jen tak bez peněz odjet, mohli bychom zůstat, našetřit a pak někdy v budoucnu…“ navrhne Jake nejistě. Ví, jak to má Dirk doma těžké, ale zase se snaží uvažovat reálně.

„Myslíš, že mě otec doma ještě strpí? Až se dozví, že mě vyhodili z práce a že jsem Deveovi nezpravil to stupidní kolo, který rozmlátil, vyhodí mě na dlažbu,“ zasyčí Dirk a zprudka se nadechne. Lomcuje jím vztek. Nechápe, proč ho jeho otec tolik nesnáší. „Proč jsi mu to kolo nezpravil? Rozbil ho už před dvěma týdny a poslední čtyři dny jsi byl jen doma,“ špitne Jake. Nechce Dirka dráždit, jen to nechápe. Ví, že Dave je miláček jejich otce a tak je mu jasné, že z toho Dirk bude mít obrovský problém. „Rozbil si ho sám? Ať si ho i sám zpraví. Nevím, proč bych pro toho bonzáčka měl něco dělat,“ zavrčí Dirk a zamračí se. Takhle si roční výročí rozhodně nepředstavoval.

Jake už raději mlčí a jen se k Dirkovi přitulí. Cítí, jak je napjatý. Něžně přitiskne rty na jeho krk a postupuje až k jeho rtům, kde si dobývá cestu dovnitř. Dirk se po chvíli podvolí a polibek prohloubí. Jeho ruce putují po milencových zádech až najednou okraj trička. Než se Jake naděje, tričko je pryč. „Jsi sexy brouku,“ zavrní Dirk spokojeně a upraví mu růži za uchem. Jake sám si na nose posune brýle a nejistě se usměje. Dirk už má zase hravou náladu a tak než se Jake naděje, sedí pod tím obrovským stromem nahý. Dirk si ho prohlíží v záři hvězd. „Jsi nádherný, jako bys ani nebyl člověk…“ zašeptá a něžně přejede Jakeovi po hrudi.

Slunce už pomalu střídá měsíc, když se dva nazí milenci schoulí k sobě na měkké trávě. Oba jsou zpocení, unavení, ale neskonale šťastní. „Ať se děje cokoliv, všechno zvládneme. Miluju tě,“ broukne Dirk a něžně ho políbí. „Jen aby…“ zašeptá Jake pochybovačně, ale to už Dirk neslyší. Spí spokojeným klidným spánkem.

„Dirku? Co tu děláš?“ ozve se za Dirkem znenadání. Už uběhly dva dny od krásné noci pod hvězdami, ale Dirkovi to uteklo jako by to byla pouhá hodina. Otočí hlavu za milovaným hlasem. Jake postává o pár metrů dál a překvapeně si prohlíží kufr, na kterém Dirk sedí. „Co by, otci ruply nervy a vyhodil mě z domu. A co ten malej bonzák? Ani se mě nezastal,“ zavrčí Dirk naštvaně při vzpomínce na hádku s otcem. Jake k němu přistoupí a obejme ho. Dirk se k němu vděčně přitulí. Je na dně, neví, kam jít, co dělat. Nevzal si Jakeovi rady k srdci a neušetřil ani korunu. „Víš co teď uděláme?“ broukne Jake. Dirk zvědavě zvedne hlavu a podívá se do krásných usměvavých očí. „Vezmeme tvůj kufr a dojdeme k nám, říkal jsem mámě, že se k nám nejspíš nastěhuješ a neměla nic proti,“ prohlásí Jake a spokojeně se culí. Dirk vytřeští oči. Nastěhovat se ke své lásce? Být s ním pořád? Nemuset se hádat s otcem? To musí být rád! Pomyslí si a šťastně Jakea políbí. Že by se k nim štěstěna otočila čelem?

přidáno 24.09.2014 - 20:33
Inugirl: Děkuji za přečtení, jsem moc ráda, že se povídka líbila :)
přidáno 24.09.2014 - 00:13
Moc hezké:-)
přidáno 21.09.2014 - 16:43
Homestuck je všude.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Láska nezná hranic : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Shadow - 1. Díl

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku