Příběh ze života :) Můžete ho najít i tady > bookoflifes.blog.cz
přidáno 18.09.2014
hodnoceno 2
čteno 903(10)
posláno 0
Slyšela jsem troubení a ucítila, jak se mi kolem pasu ovinuly něčí ruce a někdo se mnou prudce škubnul dozadu. Vypadlo my sluchátko a já slyšela, jak člověk za mnou těžce oddychuje. Stála jsem jako opatřená, jen jsem cítila, jak se celá třesu. Sevření povolilo a já se chytila lampy, co byla kousek vedle. "Volal jsem na tebe přes celou ulici." Prohlásil Derek a lapal po dechu. "Lásko, proč ses nerozhlédla? Málem tě srazilo auto." Pohladil mě po tváři.

Já jsem stála a tupě na něj koukala. Natáhla jsem k němu roztřesené ruce ve snaze obejmout ho, ale podlomily se mi kolena. Derek mě však obejmul a tak jsem přenesla celou svou váhu na něj. Tiskla jsemse k němu a slyšela, jak po mě řidič ještě řve. Bylo to něco ve smyslu - ty náno pitomá a další o dost sprostější výrazy.

"Miláčku, si v pořádku?" Zeptal se mě Derek po chvilce. Byla jsem vyděšená, ale jinak v pořádku. Trochu jsem přikývla a začala ho táhnout k tátovu domu. "Jen jsem se lekla." Pípla jsem potichu a začala hledat klíčky všude po kapsách. Nakonec jsem je našla v tašce, nepamatuju si ale, že bych je tam dávala. Možná to bylo v tom spěchu, abych už nemusela s mámou ani o vteřinu déle. Stáli jsme těšně u dveří, když se otevřeli a táta stál na prahu. Prohlédl si nás oba od hlavy až k patě. "Zase jste se pohádaly?" Zeptal se, i když to byla spíš řečnická otázka.

Poodstoupil, abychom mohli projít. Na Dereka si už zvyknul, byl pro něj jako vlastní syn. Když jsem u něj spala já, spal tam i Derek. Zezačátku jen v pokoji pro hosty, ale teď, když mu táta tolik věřil, spí v mém pokoji. "Objednáme si večer pizzu?" Přitulila jsem se k němu, abychom se pořádně přivítali. "Vy si klidně dejte, já ji moc nemusím." Zabrblal. Hned jsem si vzpomněla, jak jsme byli v McDonaldu. Táta si dal jen cappuccino a já Latté s hranolkama. V první chvíli po nich táta jen koukal, a pak mi i pomohl.

"Dobře." Usmála jsem se. "První si trošku odpočineme…" Mrkla jsem na Dereka. "…a pak můžeme něco podniknout." Chytla jsem ho za ruku a táhla k sobě do pokoje. Tašku jsem hodila na stůl a obejmula svého miláčku. Pokoj zůstal tak, jak jsme ho minule opustili. "Konečně víkend." Jásala jsem a poskládala svůj nepořádek na stole. Derek si sednul na postel a dost okatě pozoroval můj zadeček. Po chvíli se zvedl a přitáhnul si mě na svůj klín.

Něžně hladit zadeček a boky. Spiklenecky se usmíval a zajel pod tričko. Koutky mu cukali a provokativně mi jezdil svými studenými prsty po bříšku. Naskakovala mi husí kůže a občas jsem sebou škubla, protože to lechtalo. Jsem vážně dost lechtivá a on to ví. Povolil pásek na mých kraťasech a rozepnul knoflík s malým kamínkem.

Ztěžknul mi dech, ale on spokojeně pokračoval v něžném hlazení stehen a boků. Jako by čekal, že se budu bránit. Nebránila jsem se a čekala, kam až zajde. Od první chvíle se mi líbilo, jak si mě hýčká, hlavně, když ho to tolik baví. Zavřela jsem oči a užívala si tu lásku. Zaslechla jsem vrzání schodů, táta šel nahoru. Odsunula jsem Derekovy ruce. On něco nespokojeně zabrblal. Rychle jsem se začala upravovat, ozvalo se klepání a dovnitř nakouknul táta.

První si nás pořádně prohlédnul, pak přišel k psacímu stolu a sednul si na židli. "Volala mi Rebeka, jestli nechceme jít s ní a Emou na bowling." Prohlásil vesele. Rebeka je jeho nejlepší kamarádka. Já si z něj dělám srandu, že je to jeho milenka. Občas to totiž tak vypadá. Stále si volají a píší. Rebeka má problémy se svým přítelem, už dlouho si spolu nerozumí a jsou spolu jen kvůli Emě, které bude brzy 15. Je to pro ni těžké, má je oba ráda a nechce, ať se rozejdou. Chápu ji, když jsem byla menší, taky jsem si přála, ať jsme všichni spolu. Vlastně moje máma nebyla tak hrozná, ale za poslední 3, 4 roky se strašně změnila, a já ji začala nenávidět.

"Co myslíš ty zlato?" Zašeptal mi Derek do ucha a políbil něžně na tvář. "Co? Říkal si něco? Nějak jsem neposlouchala." Mírně jsem se na něj usmála. "Pokud budete chtít jít s námi, tak ve 4 jedu." Prohlásil táta a odešel, asi ho naštvalo, že jsem ho vůbec neposlouchala. "Myslím, že je to skvělej nápad." Usmíval se Derek, pak se začal spiklenecky culit. "A kde jsme to skončili, než nás tvůj táta vyrušil?"
přidáno 18.09.2014 - 10:01
Orionka: Za chyby se omlouvám ale jsem dyslektik a dysgrafik, takže to v tom prostě nevidím :/
přidáno 18.09.2014 - 09:34
Nepíšeš špatně, ale měla bys dávat větší pozor na pravopis a ten motiv zachránce v podobě miláčka, na kterého zrovna myslela, je trochu jak z červené knihovny. Zatím se nějak nic moc neděje, ale snad se to rozběhne dál.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jednoduchá matematika (2) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jednoduchá matematika (3)
Předchozí dílo autora : Jednoduchá matematika (1)

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Daisy Moore, Homér
» narozeniny
Zdendulinka [15], Pjpajkis [15], Rigor Mortis [13], MACHAJDA [13], mannaz [11], Loreley [11], misháá [10], Daisy Moore [9], gajda [6], Putri [3], VykladacKaret [1], J.Rose [1]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Severak :
Programátor, obdivovatel veřejné dopravy. Mívá (pro mě) krásné, zajímavé a netradiční nápady. Nebojí se experimentů, občas vystavuje i záměrně nedopsaná díla. Dobře se mi čte.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku