Azazel

V blankytu tančíš na křídlech andělů noci
bodláčím zdobíš si barevný šál ,krvavou zlobou svázaný
protínáš blesky tu cestu po úbočí, hvězdných drah
v samotě zaklet….již naposled

Slyšíš ten hlas….bodá ,na kusy rve tě
nepřestáváš vstávat a padat do prachu
zlomen bez srdce , rozprostřen nad bolestí…propadáš
do vlastního pekla….konečně

Tam ,zpět ,zničen a zrozen
umučen ,zrazen ,obětován ,milován a nenáviděn
kráčíš světlem i nocí ,bezedných myšlenek zatracených
snad po sté a znovu….skutečně milovat

Temnotou zahalen v ohnivém závoji přediva osudu
souzen sám sebou na konci cesty…do nikam
ve snech se proplétáš a rosteš v srdcích těch nemnohých
odcházíš ,padáš ,rozerván v beztvarý šrám

v nitru jejich duší