Válka

V korytě lidí kráčím krok za krokem,
v korytě mrtvol plazím se dál,
dál a dál míjím hrob za hrobem,
vyprahlé duše tančí tu smutný bál.

Jdem spolu bok po boku,
slepě hledíme vpřed,
a každý muž rok od roku,
ztrácí svou naději, ze srdce led.

Neptal se nikdo nás –
nenávist zasel do srdcí sťastných,
toť nepřítel, ten smrt nosí,
toho síla národa našeho zkosí.

Vojáček v příkopu, dušička malá,
matka již dávno jej oplakala.
Není v nás rozdílu, jsme jako bratři,
ten kdo nás poslal sem, doma je šťastný.

Proč bratru svému měl bych život brát ?
Raději v lásce a přátelství měl bych jej rád,
Pušku svou odkládám, hledím k vám – bratři,
nechci již zabíjet, život všem patří.

Kulka teď prolétla, kosti mi praští,
nechci již zabíjet, život všem patří.

S očima k nebesům, klekám si na zem,
Pár černých havranů dává mi sbohem.
Žijte tu v naději, žijte tu blaze,
nepřítel nejste vy, nepřítel nejsme my,
nepřítel – přátelé, ten nás v boj vede.