Zbožňoval jsem zemi
kterou jsem procházel
ještě když se usmívala
nad mojí zvědavostí

Vnímal jsem tvory
jenž nevinně žili
ve svém světě
bez mlžných závojů

Miloval jsem vaše kroky
jenž můj život doprovázely
i v mlčenlivých dobách
kdy jsem se v listí schoval

Teď zavřeno mám
svoji trasu života
v temnotě jsem se ztratil
a doprovází mne klam

Úsměv povadl jak růže
ve váze zapomenutá
v očích. temnota
jako v nehlubším lese

Dnes přišel den
kdy už ani o odpuštění
nemám právo žadonit
a v bytí pokračovat
 31.08.2014 13:43
fíha...rosteš, rosteš...
já vždycky říkávám, neodradit nikoho od ničeho, neboť, nějaké bohem darované nadání je naprosto k ničemu. Základem všeho je píle a píle a neusnout na vavřínech. Když porovnám tvé začátky a nyní tvé konce je důvod v bytí pokračovat, neboť se nebojím dnes říci, že jsi už lepší než já...
 02.08.2014 22:12
Bože, doufám jen, že to není rozloučení, ale jen básnický výtvor... jinak pěkný, smutný... bolavý... snad přijdou lepší časy...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.