Báseň pro Sartra

Nechci už popohánět řeku,
dívat se na svět cizím oknem,
v očích mít úsměv osleplého starce,
... rty z krepového papíru.

Hřeješ mé rozechvělé ruce,
jsi jako saze v komínu,
jsi moje nedopitá sklenka,
... jsi lžička medu z vesmíru.

Po kapsách drobky včerejšího studu,
kůzlátko v dívčím závoji,
nauč mě plavat v klidném proudu,
... naučí mě zemřít v pokoji.

Mostem jsi pro mne, lásko moje,
do lepších časů na zemi,
pro Tebe píšu milý Sartre,
... že pro lásku jsme zrozeni.