|
unavené hvězdy
 26.07.2014 0 1134(6) 0 |
Ten pocit tiše něhu hlídá
pročítá snář i němá ústa
z polibku příští početí
jak vzdech co někam vyletí
že padne na zem
slova jsou rozbitá
jen štěstí k tobě nelítá
tak jako křídla co mají sen
potom se kolem snáší
jen krasu lečí
ve svém objetí
tak jako usměvavé děti
na vzdálené planetě
jen v té větě
jak román bez konce
co chytí lakomce
do pasti těch těl
jen ze zrcadel
se k tobě zvedly
mlčely,a padaly ze skaly
když řeknou si někdy
Unavené hvězdy.
pročítá snář i němá ústa
z polibku příští početí
jak vzdech co někam vyletí
že padne na zem
slova jsou rozbitá
jen štěstí k tobě nelítá
tak jako křídla co mají sen
potom se kolem snáší
jen krasu lečí
ve svém objetí
tak jako usměvavé děti
na vzdálené planetě
jen v té větě
jak román bez konce
co chytí lakomce
do pasti těch těl
jen ze zrcadel
se k tobě zvedly
mlčely,a padaly ze skaly
když řeknou si někdy
Unavené hvězdy.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Unavené hvězdy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kousky ledu na tvém nahém těle...
Předchozí dílo autora : Proč se noří ta slova...
