Unavené hvězdy

Ten pocit tiše něhu hlídá
pročítá snář i němá ústa
z polibku příští početí
jak vzdech co někam vyletí
že padne na zem
slova jsou rozbitá
jen štěstí k tobě nelítá
tak jako křídla co mají sen
potom se kolem snáší
jen krasu lečí
ve svém objetí
tak jako usměvavé děti
na vzdálené planetě
jen v té větě
jak román bez konce
co chytí lakomce
do pasti těch těl
jen ze zrcadel
se k tobě zvedly
mlčely,a padaly ze skaly
když řeknou si někdy
Unavené hvězdy.