Má láska toulavá

Když vracíš se domů,

vždy u dveří milá.



Pohlédneš do očí,

co bude k snídani?



Ta lenivá rána,

já miluji zcela.



Zeptám se v úsměvu,

jak jsi se měla?.



Ve stínu verandy,

až káva zavoní.



Jsi ráda a schoulená,

přítulně do klína.



Hřeješ mne ze spaní,

vždy svůdně, a jiná.



Jsi moje štíhlá,

nádherná kočka.



Že na mne promluvíš,

chtěl bych se dočkat.



Vždyť osud nás spojil,

a s láskou v ústrety.



Že rádi se máme,

jsem já i ty.



Ve snách a beze mne,

v huňatém kožíšku.



Teď v úkrytu číháš,

nejspíše na myšku. :-)