|
...
|
Někdy si vysníš život z jeřabin
a v polednách se touláš borůvčím.
Ze stesku stavíš loďku do bouří, troskotá
a stáří vráskám kreslí stíny.
Poutníků bosé nohy bubnují píseň kamenům,
o lásce co zemřela.
Někdy se sny rozplynou,
jak mýdlová pěna.
a v polednách se touláš borůvčím.
Ze stesku stavíš loďku do bouří, troskotá
a stáří vráskám kreslí stíny.
Poutníků bosé nohy bubnují píseň kamenům,
o lásce co zemřela.
Někdy se sny rozplynou,
jak mýdlová pěna.
18.07.2014 15:13
jeřabiny, podzim, barevná škála - tak to vnímám já, vysnít si barevný, rozmanitý život...a toulat se v něm...
zbytek básně mi připadá unavený....nesplněné sny, zklamání...
pěkné... konec ale cítím jako Zamila dost useknutý... jinak moc pěkné.
zbytek básně mi připadá unavený....nesplněné sny, zklamání...
pěkné... konec ale cítím jako Zamila dost useknutý... jinak moc pěkné.
27.06.2014 16:54
Zamila
Pěkné :-) Jen bych tam možná místo "pěna" dala "bublina" :-)
26.06.2014 16:28
Jirka je dnes zaměřen na ten chaos. :-)))) Naštěstí nepotřebuji poezii do detailu rozumět, jde mi o pocit... malbu slov, obrazy, obratnost... o všechno. Myslím, že srozumitelná je až až a ty jeřabiny a borůvčí... najde se určitě mnoho způsobů, jak to vyložit.
26.06.2014 10:06
...moc hezké imaginace, jen, promiň, pro kohokoli jiného než autora zcela nesrozumitelné. Proč jeřabiny, proč borůvčí, loďka, bubnování bosých nohou... nemyslím, že impresionistické básni musí být vše jasně vysvětleno, ale tohle je chaos.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.