Jako...

Jak černá vdova čekám na hlad po krvi,
Jako vzpurná nevěsta své šaty schovám v podkroví
Jako bojovnice na oři bělostném
Jako vdova, naslouchajíc z dálky radostem

Jak ubrečená holka u sebe v pokoji
Jako další nepotřebný mezi kovboji,
Jako kněžka se pomodlím,
Jak dívka masku svou nasadím.

***

Skoro všechny nosíme masky,
vytváříme tím ze sebe krásky.
Já jsem systémová chyba,
jsem jak nasuchu ryba.

Jsem jak rebel mezi mírotvorci,
Jako led stojící proti ledoborci.
Jsem tak trochu blázen,
Můj život byl kejklíři doprovázen.

Lidé kolem mě nosí masky jak na maškarním bálu,
Svou tvář chtějí odhalovat pomálu.
Utajování, lež a šuškanda, to je jejich,
Oni se prostě neobejdou bez těch svých blbých pletich.

Spřádají vlákénka pomsty a lží,
Tam jejich všemocný um tkví.
Nenechám se odradit kvůli nim,
Já chci jen naslouchat slovům tvým.

Jsem všemožně poskládaná osoba,
někdy si připadám jako ta nejmenší mikroba.
To bylo ale dávno, věř, čemu chceš,
teď jsem holka, kterou hrozně štveš.

Každý hledá svou pravou lásku,
nedává však nic v sázku,
ani svou masku.
Nechce ji odhodit a podívat je na skutečný svět,
Nechce totiž mezi maskovanými čnět.

Jako hrdina se musí vzchopit,
Jako bojovník sám sebe pomstít.
Jako…