Manon z Arrasu

Ach Manon má, má jediná,
ach neuplyne ani hodina,
ani ptáček bez tebe nezazpívá,
ani rakev se bez tvého dechu nezakrývá.

Ani čas, prostor či vesmír,
nic ba dokonce ani můj bývalý Vladimír.

Nic se bez tebe nestane,
vše s tebou však naráz přestane,
nic není jako ta hodina,
co neustále se ve mně ozývá,
nic není jako ten čas,
co v životě i smrti pro mě máš,
nic není jako ta skulina,
co mě neustále vnitřně omývá.

Já čekám, čekám pořád dál,
třeba, snad, tentokrát,
nebudu jen tvůj vál.

Možná mě už pochopíš a moji duši naplníš,
snad ustane ten pocit podivný,
snad budu dál už žít bez viny.

Manon krásná má jediná,
jen ty se mě tam tak dotýkáš,
jen ty mi bereš otěže,
a přesto dál
a přesto dál
cítím jen víc a víc zátěže.

Manon má krásko nevinná,
horký vzduch mě v tvé přítomnosti ovívá,
však měsíc už nám zhasíná,
žel blíží se Duvalovic rodina,
avšak zůstala nám hodina,
poslední hodina.

Hle podívej v dáli,
však ten svět je malý.
Mým osudem je najít tě,
vždy tě najít.

Manon má krásná, má jediná,
jen z tebe se mi klepou kolena.

Ach Manon umřít pro krásu,
však projdi se na svou terasu a
dej si sladkou melasu.
Ach Manon proč,
proč umřít pro krásu?

S láskou té jediné, se kterou se čas, prostor i vesmír rozplyne…